Geologie Doubravníku [2]
V předchozím článku jsme si ukázali geologické poměry za doby ledové a nyní se posuneme v časové ose již do časů našeho letopočtu.
Stálým zvětráváním a vodní erozí byly svrchní části velehor postupně přemístěny někam na jižní Moravu a dál do Maďarska, kde nyní tvoří úrodnou půdu vhodnou pro zemědělství. Ale netřeba toho litovat. Zůstaly nám zde totiž pevné kořeny velehor s nesmírným bohatstvím rud a jiných surovin.
Pravdou je, že Českomoravská vrchovina, na jejímž předhoří se Doubravník nachází, slula odedávna bohatstvím stříbra. Hlavou báňského podnikání zde byla Jihlava, kde byly už v roce 1227 zřízeny stříbrné doly a odkud také pochází náš nejstarší báňský řád (1265).
Pro nás může být zajímavé, že již roku 1238 nařizuje markrabě Přemysl jihlavskému soudu dohlížet na:
Našemu klášteru doubravnickému patřily stříbrné doly v blízkosti hradu Pernštejna.
Mechanizace v nich byla minimální, existovaly jen nějaké vrátky, kterým se říkalo "hašply" a žentoury. Havíři se pod zem dostávali většinou po úzkých žebřících nebo prostým spouštěním po laně. K transportu vytěžené rudy se používalo dřevěných neciček, které se smýkaly po zemi. Materiál se pak přesypával do okovů či kožených pytlů a byl pomocí hašple vytažen tzv. "na den".
Práce v dolech - dobová kresba
Základními pracovními nástroji havíře byly "želízko" a "mlátek". Postup práce byl nesmírně pomalý. Uvádí se, že středověký havíř pomocí "majzlíku" za den narubal asi 50dm3 horniny.
Přesto ale vznikaly štoly až 1400m dlouhé...
Od technologie se ale vraťme zpátky k historii. Když byl klášter roku 1241 Tatary vypálen, členové řádu povražděni, nebo rozehnáni, ujal se správy opuštěných dolů Jimram z Pernštejna. Po nějakém čase však nastal spor o vlastnictví (a samozřejmě o výnos), který se řešil až z nejvyšších míst.
Samotný král Václav roku 1243 naléhavě přikazuje purkrabímu královského hradu Veveří u Brna, aby:
Uplynulo 85 let. Ze starých záznamů víme, že přesně 4. a 5. srpna 1328 bylo u nás velmi vzácné zemětřesení s posuny v zemské kůře, což způsobilo velké nesnáze a škody dolům v okolí Pernštejna.
Jinak pozdější doba husitská ani období třicetileté války nebyly pro báňské podnikání příznivé. Švédové většinu stříbra ukradli, doly zničili a zdecimovali počet místních obyvatel zhruba na jednu osminu.
V roce 1657 už byla těžena jen ruda železná a to v okolí Štěpánova.
Teprve od roku 1716 začíná nové období v dějinách českého hornictví. Toho roku převzal do správy všechny moravské doly magnát Jan František Lauer. V našem kraji byly obnoveny kutací práce na rudy stříbrné, olověné a měděné.
Některé prameny uvádějí, že v okolí Zlatkova se těžívalo i samotné zlato, důkazy k tomu však nemáme.
Ve Štěpánově byla v roce 1827 zprovozněna vysoká pec, k níž patřily dva hamry a jedna kovárna. Toto "průmyslové centrum" zpracovávalo surovinu z celkem osmi dolů a ročně spotřebovalo 1830 kubických sáhů palivového dřeva z okolních lesů.
Vápenec potřebný k tavení rudy byl těžen v nedalekém okolí. Magnezit se těžil ve Smrčku, lepidolit se vyskytuje v Rožné, dolomit u Dolní Rožínky. Krystalické vápence (mramory) lze hojně nalézt v okolí Nedvědice.
Ložiska grafitu byla těžena v Doubravníku, Sychotíně, Olešnici a Kunštátě.
Grafit - vystupuje na povrch v Doubravníku na Záhumí
Azbest a anthofylit je znám od Býšovce a Věžné.
Všechny doly však byly postupně uzavřeny, neboť se těžba nevyplácela. Poslední pokus o obnovení činnosti je datován za první světové války (1915 - 1918), kdy bylo těchto kovů potřeba pro válečné účely. Tehdy také byla na zbraně přetavena většina kostelních zvonů.
Další suroviny, jako například kamenivo, štěrkopísky a cihlářské suroviny se těží v malé míře dodnes. V okolí Olešnice můžeme narazit na kvalitní, tzv.pokrývačskou břidlici, stavební kámen je nejkvalitnější ze svahů pod Sýkořem.
Stará cihelna v Doubravníku, kde svahovitý jíl nebyl dostatečně kvalitní, už dávno dosloužila. Postupně byla přebudována na svazarmovskou střelnici a nyní slouží jako areál k pořádání filmových přehlídek , rockových koncertů , či soukromých oslav.
zdroj: RNDr. Stanislav Vosyka, CSc.
Pradávná i současná geologie Doubravníku