Stanislav Bělík

říká:
"Byl bych velice rád, aby ten, kdo se dívá na moje obrazy,je vnímal tak jako já, když jsem je tvořil,aby v nich nalezl tu pokoru a lásku,které jsem se do nich snažil vnést"...

Na těchto stránkách jsme už několikrát vzpomněli jména osobností, které se významně zapsaly do dějin Doubravníka.Namátkou Felix Zavojski, Jan Kolda, MUDr. Jelínek...

Dnes máme to potěšení a čest, představit vám doubravnického malíře pana Stanislava Bělíka, který 29. října oslaví kulaté, pětaosmdesáté narozeniny.

kresba: Leona Střelecká

Jeho jméno je nerozlučně spjato s Doubravníkem, jeho krajinou dětství a mnoha dalšími desetiletími plodného života a výtvarné činnosti.

Narodil se 29.října 1919 v Brně. Otec Josef Bělík byl původně tkalcem, ale pro nedostatek práce nastoupil do papírny v Prudké. Maminka Terezie byla dcerou obuvníka, pracovala jako zemědělská dělnice a později byla v domácnosti.
Stanislav Bělík rád na rodiče vzpomíná a jejich památku připomněl nejedním portrétem či kresbou.

"Mé první umělecké začátky jsou spjaty s nejranějším dětstvím", vzpomíná malíř Stanislav Bělík. "Můj otec, který pracoval v papírně, mi nosil domů různé papíry, které jsem ihned stačil počmárat. A přitom jsem snil o tom, jak jednou budu malířem a namaluji nejkrásnější obraz ze všech obrazů..."

Cesta za výtvarným snem však byla dlouhá, předlouhá. Nejdříve musel absolvovat Obecnou školu v Doubravníku, Měšťanskou školu v Nedvědici, potom se vyučil zámečníkem u doubravnické firmy F.L. Jelínka.

Po vyučení nastoupil u firmy Elektrum v Brně a v letech 1943 - 1945 byl totálně nasazen na nucené práce v Německu. Ihned po skončení druhé světové války se přihlásil na Akademii výtvarných umění v Praze. Přijímací zkoušky sice vykonal, ale pro velký počet uchazečů přijat ke studiu nebyl. A tak pracoval jako kreslič u Železniční stavební správy v Tišnově až do roku 1952, kdy se stal tajemníkem MNV v Doubravníku.

Dalšího vzdělání z oblasti výtvarného umění dosáhl dálkovým studiem při Ústředním domě umělecké tvořivosti v Praze v letech 1956 - 1960.

Dalších dvacet let potom pracoval jako podnikový výtvarník v Tesle Brno, než se v roce 1980 dočkal zaslouženého odpočinku a důchodu.

Stanislav Bělík je krajinářem, grafikem, kreslířem, ilustrátorem čerpajícím náměty převážně z Doubravníka a jeho okolí, z Vysočiny, ale též i ze zahraničních cest. Malbou, kresbou a grafikou chválí krásu Doubravníka a rodné Vysočiny, tvoří obrazy pro potěšení přátel i své. Celá desetiletí jde trpělivě a pokorně za svými sny, neboť "vše doopravdy veliké se uskutečňuje pomalým, nepozorovatelným růstem"...

Pro Bělíkovu tvorbu je charakteristická sdělnost obrazů, kresebný a malířský rukopis. Má vysoký smysl pro krásy Vysočiny utvářené časem, krajinným rázem a lidskou činností. O malíři Bělíkovi platí víc než o komkoliv jiném slova jeho kolegy Josefa Jambora: "Maloval jsem tak, jak jsem cítil a viděl".

Ve své tvorbě se Stanislav Bělík zaměřuje na krajinu od pramene řeky Svratky až po Tišnov, nezapomíná ani na Kunštátsko, Boskovicko a další oblasti. Poslední tři roky pracuje na cyklu obrazů z Povodí Svratky, který by měl shrnout více než 30 děl.

Z cest do zahraničí pocházejí obrazy z Turecka, Řecka, Holandska, Španělska, Uzbekistánu, Itálie, Francie a Švýcarska.

Ve všech portrétech, ať už se jedná o vyobrazení rodičů, Autoportrét, obrazy Dívka s kabelkou, Anna Pammrová, Leopold Mazáč, Pasáček nebo Černoočka, projevuje smysl a cit pro dokonalé zachycení individualizovaných rysů osob stojících modelem.

Rovněž nesmíme zapomenout na Bělíkova zátiší, která jsou vždy malována "slunnou paletou", ať už se jedná o květiny z jeho zahrádky či doubravnických luk a strání, nebo o prosté kompozice rozličných věcí. Všechna prozrazují malířovu radost z tvarového bohatství, z barevnosti a krásy mikrokosmu.

zdroj: Josef Pavlík

. . .

Jako redakce se připojujeme k zástupu gratulantů, abychom popřáli panu Bělíkovi dobré zdraví mnoho inspirace a dostatek sil pro další práci na poli výtvarného umění.

A Vás milí čtenáři, si ještě jednou dovolujeme pozvat na mistrovu výstavu.