Lesy městyse Doubravník [12]


S přicházejícím podzimem je tu další část kapitoly "Duby v okolí Doubravníku". Máte-li zájem, dnes se za nimi vypravíme již potřetí.

Nejprve se však musíte zhluboka nadechnout. Tak. Půjdeme totiž do kopce.

Další pamětník starých časů, za kterým se teď vydáme, roste až v nadmořské výšce 500 metrů. To znamená, že se budeme opět zdržovat na katastru Křížovickém, kde obecní les na parcele č.60 dosahuje nejvyššího bodu v 550 m.n.m..

Podle lesnické mapy se jedná o odělení 326, dílec G, porostní skupina 11. Většina hlavních stromů je tedy starší 110-ti let. A mezi nimi i náš mohutný dub.

V ranním slunci působí tímto dojmem:


Křížovický dub
pohled do koruny

Ale pozor, není to solitér jako jeho kolega nad Černvírem. Tento mohykán hraje na schovávanou. V podúrovni je zcela obklíčen křovitým habrem, takže je třeba se malinko rozhlédnout. Ale mohutný kmen, který záhy spatříte, nenechá nikoho na pochybách.

Jsme u cíle.


Křížovický dub
stanoviště v porostu 326G11

Příběh tohoto stromu bude zřejmě podobný předešlému vyprávění. Svůj život začal na zelené louce, možná na mezi poblíž skromného políčka1), jak dává tušit rozpadlá kamenná zídka. Po svahu nad ním, až k vrcholu kopce, se v kamenné suti táhl smíšený les většinou přirozené skladby.

Památkou na tento porost jsou trouchnivá torza jedlových pařezů, případně dosud stojící buky mohutných rozměrů. Mezery vzniklé toulavou sečí a zřejmě i pastvou, byly postupně osázeny Borovicí lesní2) chlumního typu a smrkem. Na sedmi hektarech vznikl les nového určení, tzv. hospodářský a začalo dvacáté století.

Přímým svědkem všech těchto událostí byl na stráni pod lesem rostoucí dub. Nazvěme jej třeba podle lokality - "Křížovický" a sejděme k němu zpět.
Tenkrát byl v nejlepších letech a při síle, když pod ním v údolí stavěli železnici. Po větru slyšel o cizích dělnících, slyšel o potřebě dubových pražců... Jistě mu zatrnulo. A jistě takových chvilek bylo víc, jak čas šel.

Ale měl štěstí, takže i dnes se s ním můžeme pozdravit.

Jde o Dub zimní (Quercus petranea) lidově zvaný též "Drnák", s poněkud štíhlejší korunou, ale výrazně sukatým kmenem. Tato vada - boulovitost, nám prozrazuje, že stromu se vyhnula jakákoli výchova, natož pak odborné vyvětvení3). Skutečně rostl "jak dříví v lese". Po celá léta.

Uvážíme-li, že vývojový cyklus u středoevropských dubů je až překvapivě krátký - kolem 300 let, vychází nám začátek fáze stárnutí na počet roků 200 až 250. A "Křížovický dub" na to už věru vypadá - i při trvajícím objemovém přírustu.


Křížovický dub
obvod kmene Křížovického dubu

Pozvolna začíná fáze rozpadu, která se projevuje tak jak vidíme. Prosycháním koruny odspodu a dochází k odumírání silnějších větví, které pak samovolně odpadají. Vzniklé rány už nemůže strom bezpečně zacelit. Velká plocha odlomení se jen těžko zavaluje a pomalu zarůstá. Otvírají se dveře pro houbové choroby...

Nabízí se otázka, čím bude tento dub jednou nahrazen?

Jeho přirozenou obnovu nyní znemožňuje výskyt doprovodných dřevin4). Jako na dlani zde máme tzv. dvouvrstevnou porostní strukturu. Ve spodní etáži Habr obecný (Carpinus betulus) v korunové úrovni je to sousedství košatých buků, které se ve stinném prostředí samovolně a dobře zmlazují. Dokonce přímo pod dubem. Takže...

Ale nepředbíhejme. Ne vždy platí osvědčená pravidla. Existují potvrzující vyjímky a v přírodě je kolikrát všechno jinak. Přes veškerý pokrok zůstává člověk na prahu 3. tisíciletí dál malým pánem a někdy jen nevěřícně zírá. Les totiž roste v lese, ne v počítači.


Poznámky:

1) poněvadž dub, jako slunná dřevina, se na chudších stanovištích v zástinu prostě neudrží.

2) Borovice lesní (Pinus sylvestris) je neobyčejně přizpůsobivá dřevina, tolerantní k teplu, suchu i mrazu. Jediné co nesnáší je dlouhodobý zástin. Tyto vlastnosti dovolují její pěstování v širokém rozmezí nadmořských výšek a proto má borovice v lesnické typologii svůj samostatný vegetační stupeň. LVS 0. Od konce 18.století se borovice prudce rozšířila umělou obnovou, poněvadž její porosty rostly viditelně rychleji než např. monokultury smrkové, ke kterým se přešlo až později.

3) Vyvětvování = pěstební opatření, při kterém se ze spodní části koruny odstraňuje určitý počet větví. Dochází k čištění kmene, u dubů tzv. "zelený oklest". Účelem je vytvoření kvalitního kmene s co nejmenším počtem suků.

4) viz. 1)


Petr Koukal