Příroda Doubravnicka - čmeláci


V tomto příspěvku bych chtěl přiblížit zájemcům o přírodu Doubravnicka způsob, jak jednoduše přispět k ochraně těchto nádherných tvorů.

Čmeláci, kterých na území ČR žije asi 26 druhů, jsou pověstní tím, že dokáží opylovat i takové druhy rostlin, které jsou pro včely nepřístupné a právě proto si zasluhují naši pozornost.



Čmelák zemní (Bombus terrestris)  na révě vinné

Zejména nyní, kdy kosa i srp jsou minulostí a v kurzu je mechanizované sečení pomocí strunových vyžínačů, multifunkčních sekaček, případně křovinořezů. Jaká je mezi tím souvislost? Inu velká. Tento hmyz totiž buduje své kolonie v zemi, nízko pod půdním povrchem a při takové údržbě, kdy se trávník doslova vypráší na minimální strniště, dochází často ke zničení celého hnízda.

To je samozřejmě škoda a tak jsem se v této souvislosti rozhodl oprášit starý nápad. K jeho realizaci stačí chuť do práce a trochu šikovné ruce. Nic víc. Sponzory, plakátky, zapálené aktivisty ani koordinátora s prezentací v PowerPointu u toho potřebovat nebudeme. Použijeme selský rozum.

Naším úkolem bude přes zimu vyrobit jednoduchý příbytek - malý dřevěný úl, kde by na jaře (během dubna) mohla probuzená čmeláčí samička založit nové pokolení. Bude to taková ležatá, dřevěná budka o rozměrech zhruba 20x30x20 cm, na jejíž výrobu stačí obyčejná, nehoblovaná deska + kladívko, pilka a pár hřebíků. Celé to jde udělat prakticky "na koleně", ale pro lepší pochopení jsem celý proces nafotil.



 

Dole nad podlahou vyřízneme vstupní otvor přibližně 2x2cm a pod něj připevníme malé přistávací prkénko (letáček) jako pro včely. Z vnitřní strany doděláme k otvoru vstupní chodbičku, která zabrání přímému proudění chladného vzduchu do hnízda. Takový malý tunýlek™ ...



 

Jak už jsem zmínil na začátku, většina čmeláků nejraději hnízdí v zemi a je tedy náročná na stálou přítomnost vlhkosti. To zajistíme nejlépe tak, že celý vnitřek našeho dřevěného úlu poctivě vymažeme jílem. Ten dobře jímá vzdušnou vlhkost, kterou pak uvolňuje odpařováním do vnitřního prostoru plodiště.



 

Abychom se co nejvíc přiblížili podmínkám podzemní dutiny, utěsníme pečlivě všechny spáry tak, aby nevznikal průvan. Drobnou mezeru necháme jenom pod stříškou kvůli přirozené ventilaci. Na samotnou vystélku úlu použijeme jakoukoliv "stařinu" - zkrátka co najdeme. Shrabeme suchý mech, zvířecí chlupy, hrst peří nebo kousek rozcupované tkaniny a načechrané vložíme dovnitř.



 

Tak a už máme prakticky hotovo. Ještě stříšku a můžeme kompletní úlek přemístit na vhodné stanoviště - nejlépe v klidném koutu ovocné zahrady. Třeba pod strom nebo k budově - prostě tam, kde je přes část dne přirozený stín. Jde hlavně o tu vlhkost potřebnou pro zdárný vývoj populace. Budka by měla být kousek nad zemí, aby ji na jaře hledající samička snáze objevila.

Přilákat jí můžeme tak, že poblíž vstupu do úlu umístíme nádobku (stačí i víčko od petláhve) s rozpuštěným medem.



 

Jinak recept na usazení čmeláků není žádný. Je jasné, že těžko je nalákáme tam, kde jsme je nikdy neviděli. Chce to cit a trochu experimentovat. Výhodou je blízkost potravních zdrojů, např. jetelina nebo rumiště s výskytem léčivky Hluchavky bílé (Lamium album) - tu mají čmeláci hodně v oblibě. Někdy stačí úl přemístit jen o pár metrů a máte je tam.

Čmeláci sice nevytváří tak hojná společenstva jako včely ale ve vrcholném období rozvoje (červenec) může být v kolonii přibližně stovka jedinců. Nejsou však nebezpeční i když samičky žihadlo opravdu mají. Jejich agresivita na rozdíl od vos je nízká. Dostane-li se čmelák "do úzkých" upozorní vás na to. Silně bzučí a kývavým pohybem zvednuté prostřední nožky dává výstražné znamení. Nepomůže-li to a nebezpečí trvá, zaujme obrannou pozici na zádech a je už připraven bodnout. Neznám však člověka, který by pocítil čmeláčí žihadlo...



 

Na závěr připomínám, že čmeláci patří mezi chráněné živočichy, takže zasahování do jejich života by mělo být opravdu minimální. Nechte je tedy v klidu, neoddělávejte jim stříšku a zbytečně nenahlížejte. I bez toho budete mít dostatek radosti z povedeného díla.

Čilý ruch v koutku zahrady a sametový bzukot těchto milých tvorů vám budiž odměnou za poskytnutý azyl.


Petr Koukal