all mail address your message write your comment show all comments
Doubravník

Doubravník


Oficiální stránky městyse

Doubravník
  Dnes je: 24.09. 2017 | Poslední články | Mapa stránek | Kalendář | Facebook | Info-seznam |
 

Úřad městyse:


Další rubriky:

Nabídka práce:
  v regionech: - Tišnov
- Bystřice nad Pernštejnem

Doporučujeme:
Pohostinství
Břetislava Sedláčka
Dřevořezba
Valtr Baxa
Rekreační středisko - PRUDKÁ
jižní Morava
ppgo
firebrno
krizport

Statistika:
TOPlist

Měnové kurzy:
k datu: 22.09.2017
1USD=21,771
1EUR=26,045
100RUB=37,791
www.cnb.cz
Najdete nás zde:
  49°25'31.10" NWGS-84
  16°21'07.14" E
  313 m.n.m.

Naposled přidané:
22/09/17 Úřední deska
- Návrh opatření ob...
21/09/17 Úřad městyse
- Důležité upozornění...
21/09/17 Úřední deska
- Svolání 1. zasedání...

Krátké zprávy:
22/09/17 Školní jídelna
- Jídelní lístek od 25…
20/09/17 AVE cz
- Svoz odpadů
17/09/17 Eva Šenková
- Pozvánka na volejbalov…
Celý přehled   [4]

Dotační program:
- Obnova kultur. památek
- Podpora sportu, kultury

Přečtěte si:
Doubravnický zpravodaj
Doubravnický zpravodaj
obsah čísla  02/2017

Zpravodaj DSO
Zpravodaj DSO Tišnovsko
02/2017 ve formátu *.pdf

RSS kanál:
 InfoCentrum Tišnov - noviny Tišnov TIŠNOVSKO, noviny Kuřim KUŘIMSKO
- Prosíme o pomoc...
- !!! POZOR - s Taso...
- Dýňové slavnosti v...
- Ztratil se kocourek...
- Medovy den v Kuřimi

Počasí:

pocasi  pocasi

Aktuální předpověď

radar chmu

Srážkový radar ČHMÚ


Obecní geoportál:
logo Geoportál

Kalendář městyse:
Kalendář městyse

Fotogalerie:
www.rajce.net

doubravnik.rajce.net


Programování a správa:
Petr Koukal

Deník z války - můj příběh [3]

01.12.2015

Rubriku Historie rozšiřujeme o přepis z deníku, který si během 1. sv. války vedl Josef Novotný (* 26.6. 1887 Horní Rožínka, † 2.6. 1973 Doubravník 59)


1. Prosince Ráno dostáváme zelnou polévku, kaši, chleba, jdeme přes bojiště, kde operovali němci. Smutná podívaná, všude samý hrob a dřevěný kříž, stromy vyválené, vůbec krajina zpustošená. Došli jsme do města Zvoleň

2. Ráno opět zelná kaše, chleba, též kousek cukru a zas pochod. Přišli jsme do Nového Alexandrovska.

3. Dnes sedali jsme do vlaku a jeli do Lublína. Navečer prošli jsme městem, zde nám dávali lidé bílé pečivo a cigarety, pomeranče, někdo i peníze dostal. Ubytováni jsme ve sladovně na cementové zemi.

4. Ráno vstáváme více unaveni než odpočinuti, zima nám byla celou noc na cementové dlažce. Pěkná postel. V 10 hodin jsme seřazeni a jdeme k obědu. Oběd jako jiné dni, zelná kaše, chleba. To se dostane pro 10 lidu na jednu mísu jak polévka, tak i kaše. Běda kdo se dostane do party s Rumuny nebo maďary, to jsou tak hladoví lidi, jakých jsem neviděl. Ten nepopadne ani pět lžic a mísa je prázdná. Oni se též nepředají. Od oběda jdeme zase zpět.

5. Po trapné noci nás odvedli do zahrady a po čtyřiceti nás pouštěli do dvora. Odebírali, co jsme měli vojenského, ale i nože a břitvy, to se rusákům líbilo. Po prohlídce jdeme zase na oběd, po obědě na nádraží, čekáme do večera. Dnes jsem psal 2. lístky domů a p. Krejzkovi do Zvole. V 1 hod v noci vyjíždíme z Lublína.

6. Přijeli jsme do města Sulkova, zde zase menáž jak obyčejně, stojíme na nádraží až do večera. Ve vagóně je nás 40 a 2. ruští vojáci jako ochrana. V noci projíždíme město Sedlec.

7. Dnes jedem přes Volsk - Vysk a Beranovik. Zde dostáváme místo stravy 56 kopějek na dva dni. Zde již můžeme nakoupit vše a lacino.

8. Projíždíme st. Kmunsk. Zde na nádraží jsou tak zvané po rusky kypjaloky, totiž kotle s vařící vodou na čaj. Tak jak přijedem do stanice, naděláme si čaje, koupíme chleba a to je naše strava. Kdyby byly ty proklaté peníze ve větším množství, žádná by nebyla bída. Zde je všude masa, mlíka, sýrů, nač si člověk vzpomene.

9. Dnes přejíždíme st Orša do Smolenska. Zde jdeme do velkých vystěhovaleckých jídelen a dostáváme oběd. Po obědě jdeme dále. Ty jídelny jsou zařízené ještě v čas míru pro vystěhovalce, které ruská vláda lifrovala na Sibiř. Jsou krásně zařízené.

10. Ráno jsme ve Spask-Demonsku, zde již pociťujeme tuhou zimu. Zde vidíme ruské sáňkové příležitosti. Pak následuje st. Suchovice, zde oběd a zrovna dále.

11. Přijeli jsme do st Tolstoj Garbachovo, zde oběd a pak zrovna dále přes st. Pomovarov Volovo.

12. Po půl noci projíždíme st. Rjazovaja, ráno do Milesovaje, Povelce a velká stanice Rjažik. Zde oběd. Stále potkáváme spousty vojenských vlaků s vojskem i se zásobami ze Sibiře.

13. Dnes přijeli jsme do st. Maršansk Sošetka. Zde čekáme dlouhou dobu. Pak přes Bašmakovo, Lapčeno, Volejkovo.

14. Přijeli jsme do st. Penza. Zde máme po dvou dnech zase jídlo. Jedem hned dál podél řeky Volhy. Řeka zčásti zamrzlá. V 11. v noci jedeme přes most Volhy. Stojí na dvanácti pilířích, jede se hrozně pomalu. Pak následovala st. Bezenčuk Ivanšenko.

16. K večeru přijíždíme do st. a města Samary, pak Abdulino a na velké nádraží Prijutovo. Zde večer oběd.

17. Ráno přijíždíme do st. Otuchovka. Jedme samými horami, nekonečné ruské roviny zmizely. Jedeme Uralem, zde jsou vysoké hory porostlé lesem.

18. V noci projíždíme st. Rajevka Dalekovovo Čisiny. Město to je rozloženo po třech kopcích, že je to velice krásné. Zde máme také oběd a hned jedeme dále.

19. Ráno ve st. Orša Krakovčevo, večer Vorovaja, jedeme při velkém stoupání, že náš vlak sotva parní stroj vytáhne. Zde jsou samé americké silné stroje. Nádraží a dráhy jsou zde v lepším pořádku jak u nás.

20. Po půl noci přijíždíme do Zlatosictí, hned máme oběd, po obědě jedem dále přes st. Uržuna, Syrostav, v 9 hod ráno Starý Masť, Čeljabinsk. Zde vidíme turecké zajatce skoro nahé a bosé, mají na nohou opánky, oděvu také málo, tak kolik jich padlo zde na stanici a byli mrtví. My též máme málo toho oděvu, ale více tomu vzdorujem. Dnes mrzne, jen se jiskří. Zde již není novinkou 40° mrazy.

21. Dnes byli jsme ve stanici Samarskaja. Zde již přejíždíme uralské hory a blížíme se k Sibiři.

22. Ráno projíždíme st. Kurgan, Seblažejce odp. Makuščino. Večer na st. Petropavlosk. Zde je na stanici ke koupi všeho tolik, jen peněz je málo. V uralu též bylo všeho, ale to není přirovnání. Zde jsou zřízeny takové tržnice, po rusky bazary, cena je určena za co se má prodávat a i naši vojáci rusy co s námi jeli na to dohlíželi, jak se prodává. Stalo se, že jeden náš vojín si něco koupil, přišel s tím do vozu, tu se ho zeptal ruský voják co za to platil. Že to bylo dražší, šel i s ním zpět a babě všechno po zemi rozházel.

23. Ráno st. Bulajevo, Karakula Srylkul. Kolem půlnoci přijíždíme do Omska, prvního sibiřského velkoměsta. Zde stojíme až do rána.

24. Časně ráno vstáváme a že jsem již po tři dny nedostali žádné stravy, dostáváme kousek chleba, polévku, kaši a kousek masa. Náš vůz již maso nedostal, již nebylo. Potom vystoupíme z vlaku a zemlaici nás začali řaditi dle národnosti. Stáli jsme venku přes tři hodiny při mrazu přes 40° stupňů. Tak nás to projímalo až do kostí v těch rakouských pláštích. Také je jich bez plášťů mnoho, oni to po cestě prodali a projedli peníze. Po přehlídce zase do vlaku. Vzpomínáme dnes štědrého večera, jak to asi vypadá u nás, my to nemáme moc skvělé.

25. V noci vyjíždíme z Omska přes Osim pak Tjumeň. Přijeli jsme sem k ránu, čekáme na nádraží.

26. Odpoledne vystoupíme z vlaku a jdeme přes celé město Tjumeň do lágru. Jdeme asi dvě versty za město, byla zde parní pila na řezání dřeva. Tam ve skladištích byly nadělané pryčny ve dvě poschodí ze sirových desek, místem byl ještě na nich sníh. Na tom jsme se museli ubytovat. K jídlu jsme šli hodinu cesty až k nádraží do kasáren.

27. Ráno opustili jsme pilu a přišli jsme do koželužny, zde je to o něco lepší. V poledne máme oběd, zde již vaří naši kuchaři. Zde začínáme chytat vši, jsme jich plni, ve vagónech to tak nešlo. 42 lidí v jednom voze, nebylo místa. Zde každý někam zaleze a již to jde.

28. Naše práce je ráno pro čaj, pak se vybírají ti malí příživníci, pak k obědu, odpoledne práce ta samá, večeře a pak natvrdo spát. Prodělávají se zlé časy, není to záviděníhodné a těch vší se snad nezbavíme co budem v Rusku.

29. Dnes jsme byli u lékařské prohlídky a byli jsme při tom očkováni. Potom nás zapisovali po dvouch stách na skupiny. Dnes jsem ztratil peněženku, bylo v ní 23 kopějek, pro mne velké bohatství. Zde se lacino kupuje, fund chleba 40. dkg bílý 2½ k. černý 2. kopějky, špek 5. k klobás 7. kopějek.

30. Práce jako dni předešlé, zabíjačka, čím více tu chasu chytá, tím více jich je. Odpoledne nás vzali po dvou stech a vedli nás na nádraží do kasáren. Zde čekáme, k ránu máme odjeti, nevíme kam.

31. V 8 hod odjíždíme z Tjumenu a dostáváme na dva dni peníze na jídlo, 50 kopějek.

1. leden 1915 Jeli jsme vlakem až do odpoledne při vzpomínce, kam nás asi táhnou. Přijeli jsme do st. Nazivojská. Zde již čekali na nás ruští mužíci se sáněmi. Tak nás rozebrali po dvou i po třech a odjížděli s námi jako o závod. Sibiřský kůň je velký a vytrvalý běhoun, vydrží utíkat, že to naše koně nedokážou. My jsme měli ze stanice 16 verst a celou cestu se trapovalo. Zde je sněhu skoro na metr výšky a mrzne jak se patří. Zima nám na saních nebyla, nás chazjájin přivezl 3 velké kožichy. Tři jsme byli v saních, tak jsme se zahřívali jeden od druhého. Těch 16. verst netrvalo dlouho a již jsme byli ve vesnici, která se jmenovala Spaskoje Selo. Přijeli jsme na kraj vesnice, vidíme po jedné straně, že domky jsou bez střech a ještě místami ohořelé trámy. Právě na podzim celé půl vesnice vyhořelo, tak to nebylo dodělané. Na to přistáli jsme u domku našeho hospodáře, kde máme míti nový domov. Stojí trochu našišato, poněvadž v jednom rohu dřeva starostí uhýbají. Mužik zastavil, my vylezeme ze saní a berem svoje zavazadla. Moje pozůstávaly z pytlíku na chleba, v něm byla zavšivená košile a spodky, šálek na jídlo a lžíce. Více nebylo. Mužik zavedl nás do světnice, kde čekala na nás jeho rodina, 2. bratři, matka, jeho žena a 3. děti. Oni mysleli, že máme rohy, tak si nás prohlíželi od hlavy až k patě. Pozdravili jsme, když jsme vstoupili jejich pozdravem da zdravstvujtě a pak byli již klidnější, mezi sebou si říkali (my však jsme jejich řeči již rozuměli) vsje rovno kak my. Zavedli nás zrovna do parní lázně, kde jsme se řádně vypařili a umyli. Zde má každý sedlák svoji koupel, kterou celá rodina aspoň jednou za týden navštíví. Po koupeli jsme šli k večeři. Byl hrách, polévka, k tomu přikusovat chléb. Potom byl čaj. Když jsme pili čaj, tak mi jsme sladili jako u nás, ale oni se na nás hněvali, že spotřebujem mnoho cukru. Bylo jim to divné, že již se s něma trochu domluvíme. Potom nám ustlali na zem, zde nemají postel.. Dali nám deky a kožichy, oni též leží celá rodina na zemi. Spali jsme dnes velmi dobře po té koupeli, bylo nám zde teplo.

2. Ráno vstáváme, jak bylo snídaní. Potom jsem si prohlédl jeho hospodářství. Světnice máme dvě, jedna slouží za kuchyň a druhá k obývání a spaní. Ve světnici, kde spíme, jsou lavice a stůl, pak vysoká cihlová pec, ve které se topí a v noci z ní teprve sálá teplo jelikož otvory do komína se zadělají. V druhé se vaří. Zde se vaří ještě ve velkých pecích, vždy na celý den. Hrnce podávají se do pece dlouhými vidlemi. Též chleba se peče každý den čerstvý. To je celé zařízení v bytě. V noci slyšíme k ránu kokrhat kohouta, ale neviděli jsme kde to, až ráno se ptáme a hospodář nám ukázal pod podlahou dvířka, kde měl 10 slepic a kohouta. Zde hodiny nemají, to se řídí podle slunce.. Dobytka má 2. koně, 3. krávy, 3 telata a 12 ovec. Stáje pro dobytek nemají žádné, jen ohrady proutím opletené a tak to musí všechno býti pod širým nebem při tolika stupních mrazu. Někdy snad přes 45. stupňů. Krmí se senem, které se vozí každý den v zimě z luk na saních. To vše je ve stohách, jak obilí, tak i seno. Zde není čas na nějaké odvážení v létě. Přijdou sena, jsou žně a než se to dá vše do pořádku je již zase zima. Však by to doma neměli kam dát, zde není stodol. Dobytek se krmí, dá se jim sena a zažene se do jezera napít a je nakrmené. V zimě pak mlátí, mlat mají udělaný hned, odhází se sněhu podle toho jak potřebují velký plac, večer navozí na to vody, do rána voda zmrzne a již se mlátí cepama. V tomto kraji se rodí pšenice, žito je slabé, brambory, jen je potřeba trochu pracovitých lidí, též ječmen zde sejí a konopí. Zima zde trvá 7. měsíců.

5. Prožíváme ty dny stále ve světnici poněvadž na náš oblek je velká zima. Jsme zde tři, já, Odehnal obchodník z Vídně a jeden valach z Valašska. Učíme se rusky číst a psát. Dostáváme od státu 23 kopějek denně, 3 kopějky pro nás a dvacet sedlákovi za živení.

27. Dnes nám zde zemřel jeden kolega od 14. zeměbranného pluku J. Dvořák z Jundrova u Brna. Kopali jsme mu hrob, ale ten nám dal práce. Skoro 1½ m hlína je zmrzlá a nářadí špatné.

4. února Zemřel zase jeden vojín od 25. pěšího pluku. Práci jsme měli tu samou, přišel na pohřeb ruský kněz. Bylo nás zde 200 mužů a již dva nám ubyli. Jezdíme také, když se nám chce, do lesa na dřevo, pro seno. Zde líčíme na zajíce, jeden den se položí oka a druhý den již neseme zajíce. Jsou jako sníh bílí. Rusové zajíce nejí, oni říkají, že je to koška. Zde v jedné chalupě zabili naši psa. To byla pro rusy veliká urážka vařit psa v jejich nádobách. Musel přijíti i jejich kněz, hrnce rozbili v kterém se to vařilo a měli býti všichni ještě zavřeni. V postech jsou vytrvalí u nich se ani mléko nejí, všechno s olejem, ryby, kaše, atd. Máselnice na rusy (po našem Ostatky). Dokud byl volný obchod s kořalkou, jak nám rusové vyprávějí (ve válce byla zakázaná), tak byla celá ves opilá. Jezdili na koních i saních po vsi jako závod těmi nejlepšími koňmi, předjížděli jeden druhého. Zde každý malý kluk je na koni jako doma. Při těch slavnostech bývali jeden, někdy 2. mrtví.



pokračování příště

Sumář:

Deník z války - můj příběh [1]
Deník z války - můj příběh [2]



Pozn.: V rámci zachování autenticity výpovědi, nebyl při přepisování brán zřetel na odchylky od současného pojetí pravopisu. Tudíž text není nijak korigován a shoduje se plně s předlohou.



Celý článek | přečteno 559 x   ohlasů 0 Přidat názor Verze pro tisk Sdílet na Fb

Tyto stránky byly vytvořeny prostřednictvím redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
validní HTML 4.01 validní CSS 2.1 validní RSS 0.91 ochrana proti s.p.a.m.u
optimalizováno pro prohlížeče SeaMonkey , Firefox , Opera a Yandex
data jsou komprimována metodou (gzip)
© 2004 - 2017