Pivovar v Doubravníku


Na náměstí v Doubravníku, přímo ve dvoře radnice, stával od pradávna pivovar,



stará radnice v Doubravníku, kresba Stanislav Bělík

jehož další držení potvrdil:

"před nedělí devítníkem od narození syna Božího počínajíce tisícího šestistého třicátého prvního Kryštof Pavel hrabě z Lichtenštejna, majitel panství pernštejnského, za poplatek šedesáte zlatých ročně, avšak pod tou vejminkou, cokoliv a kdy piva v témž městečku se navaří, aby sami, a jinam do vesnic jeho Milosti ven z městečka nic nevydávajíc, doma spili."

Měli to tehdy naši předkové dobře zařízeno a jistě tohoto privilegia hojně a ve zdraví užívali...

Pivovar býval v nájmu.
Na listině, nalezené při opravě vrat u domu č.76, bývalý majitel domu Antonín Bílý zapsal roku 1847:

"... Sousedstvo se soudilo o pivovar, aby do našich ruk přišel, neboť jsme z toho pivovaru účty neměli..."

Tenkrát byl sládkem Dominik Krejčí z Poličky a platil roční nájem ve výši 1.600 zlatých.

Podle urbariální fasse městečka Doubravníka z roku 1775 se v pivovaře vařilo 156 sudů piva, z čehož se platila pivovarská činže 70 zlatých.

Od Marie Terezie měla obec právo vařit tři várky piva, každá várka po 12-ti sudech a nebo tolik piva, co obnášejí tyto tři várky, dovézt do Doubravníka z panských pivovarů a pivo v radnici vyčepovat.



pivovar ve dvoře radnice, kresba Stanislav Bělík

Později měli sousedé právo vařit pivo pro sebe, nebo si pro ně chodit s putnami a hrnci - bylo totiž zdarma.

V doubravnickém pivovaru se naposled vařilo v sedmdesátých letech 19.století, poté byl pivovar zrušen a měděný pivovarnický kotel byl prodán do Brna.

Starý pivovar dnes připomínají pouze rozsáhlé sklepy a budovy ve dvoře dnešního pohostinství pana Sedláčka,



 

kde můžete na staré časy zavzpomínat nad džbánkem dobrého Černohorského piva.