Doubravník - Tisková sestava - Sociální poměry za starých časů

Při osídlování našeho kraje narazili nově příchozí obyvatelé na prales. Ten bylo nutno vypálit a postupně připravit půdu pro zemědělské využití. Proto jako první druh obživy bylo zřejmě pálení dřevěného uhlí. (viz. pověst o uhlíři Věnavovi a zubru).

V lese na Loukavci je místo, o kterém se říká, že tam stával milíř...

Po přeměně lesa na zemědělskou půdu však lidé brzy zjístili, že v tomto hornatém kraji s kamenitou půdou to nebude jednoduché. Proto se měšťané, jak se vždy s hrdostí doubravničtí starousedlíci nazývali, zaměstnávali současně řemesly.

V rolním přiznání obce z roku 1749 je uvedeno 63 starousedlíků, jeden chalupník a 17 podruhů. Mimo jiné je tam uvedeno i toto zjíštění, podle něhož se stanovila výše daně:

"Leží to místo na jednom a sice nejvyšším vrcholu v Markrabství moravském a mají sotva ve všem pod 30 měřic roly, ty ostatní ale všechny na nejvyšších a na velmi příkrých kopcích, následovně k pobrání skrz povodně nebezpečný, tým způsobem, že na mnohých místech jest jedna půha nemožnost ty roly s párem dobytka orati, nýbrž s motykou k setí kopati a připraviti, taky hnůj v putnách na zádech na vrch nosený býti musí. Ty role stranivá písečné a štěrkové půdy se dvěma neb třemi koňmi, však taky třikrát orati se musejí.
Žádná pšenice a len se neseje, pročež také žádné předivo, z kterého by svou živnost míti mohli, držeti nebudou.
Jedna nemožnost jest s tím sveženým obilím domácí potřebu zaopatřiti, pročež musejí ti poddaní místo prodávání sobě takové obilí na stravu v Brně a v Tišnově kupovati a sebe ze svého řemesla se živiti a rozličné povinnosti zapravovati."

Z tohoto seznamu je vidět, že všichni zemědělci i celoláníci byli současně řemeslníky. Ti se sdružovali v cechy a dostávali od vrchnosti různá privilegia, zejména k pořádání trhů a jarmarků, kde bylo možno produkci výhodně zpeněžit.

Nejstarší z cechů byl řeznický, ustavený roku 1598, kdy dostalo 8 řeznických mistrů z Doubravníku od Pavla Katharyna svůj cechovní řád. Následuje cech krejčovský 1797, soukenický 1825, a tkalcovský z roku 1829.