Geologie Doubravníku [1]
Českomoravská vrchovina vznikla jako součást variského pohoří v mladších prvohorách z hornin starších prvohor a pravděpodobně ještě starších. Stáří některých hornin na našem území lze tedy právem odhadovat na více než 600 milionů let.
Ohromné variské pohoří - jehož východní součástí byla i dnešní Českomoravská vrchovina, se táhlo celou Evropou a dosahovalo výšek 5 000 až 8 000 m.n.m.
V té době působily na tento masiv obrovské tlaky, za kterých vznikaly četné zlomy. Jimi rozpukal masiv na větší i menší kry, které se posunovaly vodorovně i svisle, tvořily hrástě i propadliny. Tím byla porušena návaznost jednotlivých pásem ve smyslu horizontálním i vertikálním.
skalnaté Brdo - kopec v Doubravníku
V Doubravníku to nádherně vidíme u nádraží. Na povrch zde vystupuje bítešská rula kaledonského stáří, což je zhruba 400 - 600 mil. let.
Její položky budující celé Brdo jsou uloženy souklonně se svahem, který se táhne směrem do Oplotu. Západní část, přikloněná k nádraží, tedy není balvanitá, ale spíš hladká. Opačný svah Brda nad Luhačovicemi je velmi balvanitý.
A podobně je tomu i s Pláňavou. Západní svah je souklonný, takže se tam dobře chodí na houby, zato na druhé straně kopce v Pasíčce je kamen na kameni.
Pohoří se tedy postupně rozlámalo, a některé jeho kry poklesly až pod hladinu moří, kde byly přikryty mladšími usazeninami.
Stalo se tak v době křídové a na severozápadní straně si moře našlo cestu až k Českomoravské vrchovině. Dodnes nacházíme mořské usazeniny např. v okolí Blanska a Kunštátu...
Nejvyšší místa vrchoviny vyčnívala nad hladinu jako souostroví až do konce křídového období. Potom opět zesílil pohyb kontinentů a alpinským vrásněním vznikly Karpaty, Alpy, Dinary, Kavkaz a Himaláj. Českomoravská vrchovina se mírně zvedla, moře ustoupilo a započal opět proces zvětrávání.
Za miocénu se naopak zvýšila hladina moří a Českomoravská vrchovina byla znovu zaplavena - tentokrát ale od jihu.
I Doubravník byl zatopen.
Svědectví o tom nám podávají mořské usazeniny - jíly, které tvoří místy vrstvu o síle až 50m. V této vrstvě jsou zachovány zbytky drobných organismů a otisky listů teplomilných rostlin.
Českomoravská vrchovina byla v té době opět souostrovím. Rostly zde eukalypty, skořicovníky a jiné rostliny teplého pásma. Počátkem čtvrtohor se však podnebí velmi ochladilo. Na severu vznikl velký ledovec, jehož okraj dosahoval až na hranice našeho státu. V důsledku toho byla naše krajina téměř po celý rok pokryta sněhem a ledem.
Tato doba ledová doba byla několikrát přerušena teplejšími obdobími, kdy ledovec poněkud ustoupil (tzv. interglaciály - doby meziledové). Docházelo k prudkému tání, vznikaly přívalové bystřiny, které vymývaly horská údolí až na skalní podklad. Svrchní části tehdejších velehor byly vodou odneseny na území jižní Moravy, Rakouska a Maďarska, kde místy tvoří až 3km silné vrstvy naplavenin.
S příchodem nového ochlazení však vody v řekách ubývalo a slábla i jejich přenosná, transportační síla, takže se v řečišti mohly usazovat větší kameny, štěrk a písek. Údolí se postupně zanášela a řeky vymýlaly jen bočně - na nárazových březích.
Na straně jesepní se tvořily kolem břehů nánosové terasy. Podnebí se střídalo a tak v našem kraji vznikly takové terasy hned tři - každá mladší vždy o něco níže, jak pokračovalo zahloubení řek. Nejstarší terasa leží asi 90m, druhá 40m a spodní asi 10m nad současnou hladinou Svratky. Terasa čtvrtá - tedy "současná" (recentní), nedosahuje zatím ani 2m nad nynější stav vody.
Dalším přírodním živlem, který uplatňoval svou sílu tvořivou i ničivou byl vítr. Nesl prach a písek a jím obrušoval obnažené skály. V závětří se ukládaly navátiny žlutého prachu a jemného písku - spraše.
Poněvadž větry vanuly převážně od severozápadu, vznikaly mohutnější návěje na svazích se sklonem k východu - u nás tzv. "černvírské spraše".
V teplejším období rostla na spraši bujná vegetace, která tyto nánosy humifikovala. Vznikl tak tmavý obzor černozemě - (tzv. pohřbený horizont), na který se později usazovala nová žlutá spraš.
A v těchto dobách už žil v našem podhůří člověk - lovec zvěře - který určitě zabloudil i do okolí "Doubravníku". V posledním, nejsvrchnějším horizontu nacházíme často jeho nástroje a drobné předměty. Z jejich nepatrného množství lze ale odvodit, že naše okolí člověkem lovcem trvale osídleno zřejmě nebylo...
zdroj: RNDr. Stanislav Vosyka, CSc.
Pradávná i současná geologie Doubravníku