Lesy obce Doubravník [1]


Obec je majitelem obecního lesa od pradávna.

Ze starých obrazů a dokonce i pozdějších fotografií však vidíme, že zalesnění okolních svahů nebylo vždy tak bohaté jako dnes.



Doubravník - obraz F.Richtera z roku 1824

Původní lesní porosty byly postupem času z větší části smýceny a to zřejmě z těchto důvodů:

  • již od počátku kolonizace místa se zde ve velkém pálilo dřevěné uhlí.
  • dřevo se výhodně používalo jako stavební materiál a většina zařízení v hospodářství i domácnosti byla ze dřeva.
  • současně docházelo k rozvoji zemědělství a pastevectví, takže lesní půda ustupovala tomuto druhu využití.
  • s rozvojem řemesel se rovněž zvýšila spotřeba dřeva jako suroviny např. v papírnictví.
  • a v neposlední řadě se dřevo všude využívalo na otop jako palivo.

Dnešní lesy, tak jak je vidíme, vznikaly postupně zalesňováním nevýnosných pastvin a nepřístupných pozemků. Pamětníci možná vzpomenou na zalesňování Závisti, nebo co to dalo práce, než se na skalnatém Brdě uchytily první sazenice.



Za kostelem ještě nezalesněné Brdo

Rovněž v Pasíčce bývalo obtížné hospodaření. Na svazích obrácených k východu rostlo bujné černičí a v kamenné suti se držely zmije...

Ale díky úsilí našich předků a obrovskému vkladu lidské práce se dnes v těchto končinách nachází porosty už převážně mýtního věku. Zejména v jedlových souborech (Pasíčka) pak nacházíme i stromy staré 140 let.

V lese se hospodařilo většinou způsobem výběrným1), ve stejnověkých porostech pak způsobem pasečným.2)

Těžba dříví se prováděla tím způsobem, že se stromy, nebo celé skupiny stromů prodávaly na stojatě v dražbě.
V jedlových porostech se těžilo výhradně metodou tzv. "tmavé seče", v borech a smrčinách byly upřednostňovány šetrné "holoseče". Vždy však byl porubní postup důsledně veden proti "...přepadovým větrům západním...", aby nedocházelo k polomům a následnému znehodnocení dříví.

Probírky se prováděly pouze slabé, z porostů byly odstraňovány jen chřadnoucí, nebo zaniklé kmeny.

Dříví z prořezávek, bylo ručně stahováno k cestě na hromady, které se rovněž prodávaly v dražbě. Druhování si kupec pak prováděl sám dle vlastní potřeby.

Tento způsob přetrvával až do roku 1940, kdy vešlo v platnost nové vládní nařízení čís. 58599-VI-A o těžbě, měření a druhování dříví.

Na veškerou práci v lese byli najímáni místní občané a to zejména v zimních měsících, kdy nebylo tolik jiné práce v hospodářství. Ženy s dětmi chodily navíc v létě vyžínat buřeň na pasekách. Ručně - srpem. Chemické přípravky používány nebyly vůbec a "...les pěstoval se pouze sekerou..."

V okolí tehdy nebyl žádný dřevozpracující podnik, takže celá těžba z lesa se prodávala výhradně místnímu obyvatelstvu a drobným živnostníkům.
V obci bylo před znárodněním v roce 1948:

Dříví určené na řezivo si majitel nechal zpracovat většinou na pile v Černvíře, která byla nejblíž, méně kvalitní "brusné dříví" končilo v papírně na Prudké.3)

Abychom si udělali představu o výši tehdejších těžeb, musíme zapátrat v materiálech Doc. Ing. Františka Bernarda z Brna, který jako první zpracoval roku 1931 "Hospodářský program pro lesy obce Doubravník".

Tady jsou některé údaje:


těžba mýtní1.293m3na redukované ploše4,32ha
těžba předmýtní25m3na manipulační ploše6,89ha

Tehdejší plán hospodaření se týkal stejně jako dnes období 10-ti let, takže jednoduchým výpočtem dostaneme množství asi 130 m3 ročně.


Petr Koukal


Poznámky:

1) Výběrný způsob vychází ze vztahu člověka k lesu v dávných dobách, kdy způsob těžby nebyl ještě uspořádán. Každý si kácel kde se mu zachtělo a kolik potřeboval, což byla jakási primitivní forma "seče toulavé". Při tomto způsobu se těží zralé stromy výběrem po celé ploše, prázdná místa jsou využita náletem, který postupně odrůstá, takže porost je vpodstatě stále v pohybu. Charakteristické je vertikální členění - vzniká "Les trvale tvořivý."

2) Pasečný způsob známe z posledních let velmi dobře. Nosnými pilíři tohoto principu jsou plocha, věk, bonita a výnosové tabulky. Podle vypočítané doby obmýtí dochází k periodické destrukci celých částí porostu. Vznikají paseky, pokles od nejvyšší do nejnižší porostní zásoby je okamžitý. Stanovištní poměry - zejména světelný a vodní režim, se prudce mění, dochází k degradaci půdy a přirozená obnova je téměř nemožná.

3) Brusné dříví bylo dobrým obchodním artiklem zvláště po roce 1872, kdy došlo k modernizaci starého provozu v nedaleké papírně na Prudké. Rostoucí počet cukrovarů zvýšil poptávku po obalech a C.M. Kopřiva zde začal vyrábět tzv. "cukrpapír", k jehož výrobě byla dosud používaná hadrovina nevhodná. Nová dřevobrusírna pokrývala spotřebu dřevoviny nejen na Prudké ale i v nedalekém Předklášteří.
Zdroj: P. Novotný, V. Kytnar: Papírna, kde se zastavil čas.