Lesy obce Doubravník [2]

Vlastní školku, ani semeniště obec nikdy neměla.

Na příznivých stanovištích docházelo z části k přirozené obnově, nové zalesnění bylo prováděno sadbou a částečně i síjí (jedle a dub). Sazenice mladých stromků byly kupovány z okolních školek, nebo vybírány přímo z náletových dřevin v místě.

Velmi se dbalo na přípravu pasek k zalesnění. Bylo zvykem, že po těžbě se ještě dobývaly pařezy, které sloužily na palivo a taktéž se v lese sbíral stavební kámen.
Pamětníci tvrdí, že na čerstvě vyklizenou paseku se nejprve hustě zaselo žito¹⁾, které zabránilo uchycení buřeně a současně přispělo k humifikaci lesní půdy.
Teprve v dalším roce se šlo sázet...

Ve skladbě dřevin byl od začátku minulého století podle bavorského vzoru upřednostňován hospodářsky nejvýznamnější Smrk ztepilý (Picea abies), který postupně nahradil kdysi dominující listnáče a Jedli bělokorou (Abies alba).
Poslední zbytky jedlového porostu dnes najdeme už jen v "Pasíčce" a to je tak asi všechno.

zbytky jedlového porostu v oddělení 160A14

Na osluněných svazích se přidávala Borovice lesní (Pinus sylvestris), jak můžeme vidět na "Záhumí" či na ostrohu skalnatého "Brda".

borovice na Záhumí vedle cesty do Sejřku

Za revoluční myšlenku bylo vzato vnášení nepůvodních dřevin, takže sem tam můžeme narazit třeba na douglasku a celkem hojně zastoupený modřín²⁾ - nejspíše alpské či sudetské provenience.

Samostatnou kapitolu by si zasloužil Trnovník akát - (Robinia pseudoacacia).

Tato dřevina, byť v době květu významná pro včelaře - akát totiž dává jeden z nejlepších medů, je z hospodářského hlediska téměř k ničemu. Největším omezením pro jeho využití je značná křivost kmene i větví.

porost akátu na Záhumí - stáří 45 let

Navíc pařezovitá výmladnost akátu po odtěžení je obrovská a meliorační schopnost minimální, neboť kořeny vylučují do půdy toxické látky (tzv. alelopatie).

pařez dva roky po odtěžení

Proto nevydrží v jeho sousedství žádné jiné rostliny ani dřeviny, což způsobuje, že akát vytváří na některých místech rozsáhlé, problematické monokultury. V ČR např. Národní park Podyjí.

Vraťme se ale zpět.
V samotném okolí Doubravníku dnes najdeme souvislý porost akátu na "Záhumí" v oddělění 404B5 a redukovaný porost vedle silnice k nádraží na západním svahu Brda.

. . .

A tak se tedy okolí Doubravníku postupně zalesňovalo a okolní kopce pomalu měnily svou tvář.

V roce 1931 navíc obec přikoupila od velkostatku Pernštejn - Rožínka lesní parcelu "Pustá" o celkové výměře 5,81 ha, takže v roce 1941 už zaujímaly lesy z pozemkového majetku obce celých 62%.

struktura dřevin byla následující:

Petr Koukal

Poznámky:

1) tzv. Lesní polaření. Po spálení klestu se na požářiště ve třetí dekádě června (okolo svátku sv. Jana) zaselo Žito trsnaté (Secale cereale), což je starý, nenáročný druh obilí - lidově zvaný žito "jánské", nebo "lesní", na Valašsku též "křibice".
Podrobněji: Metodika pěstování trsnatého žita Ing. Jan Pelikán, CSc.

2) Modřín opadavý (Larix decidua) má z našich jehličnanů - hned po tisu - nejtrvanlivější dřevo, pro jehož výraznou kresbu byl v minulém století značně oblíben. V současnosti se na modřín pohlíží jako na doplňkovou dřevinu hlavního porostu, kde zastává zpevňující funkci. Většinou dvojřádek při kraji - tzv. "větrná závora".