Prudká

je název samoty v údolí řeky Svratky mezi Doubravníkem a osadou Borač. Budeme-li pátrat po tom, jak vznikl název této končiny, dostane se nám pravděpodobně tohoto vysvětlení:

Název Prudká je zřejmě odvozen od slova "Prutka" - jak se někdy lidově říkalo hamru na zpracování železa.

Hamr byl název pro celou budovu, ve které se nacházel kovací stroj. Byla to tedy jakási strojní kovárna, ve které pracovali hamerníci. Někdy se jim též říkalo "lesní kováři", protože svoje podniky měli rozsety po samotách (kvůli obavě z požáru) a u vodních zdrojů.

Vyráběli polotovary pro vesnické - ručně pracující kováře.

Princip byl jednoduchý:

Velké kladivo o hmotnosti zhruba 200kg bylo přes páku nadhazováno vodním kolem. Rychlost úderů se ovládala počtem vložených kolíků do obvodu kola a celý hamr se zastavil tak, že se kladivo prostě podepřelo v horní úvrati.

princip činnosti hamru

Výchozí surovinou ke zpracování byly drobné pruty železa získané tzv. "pudlováním". Ty se svázaly drátem do "paketu", který se v peci ohřál do bílého žáru (asi 1000°C) a pak se na hamru silnými údery zhutnil natolik, že došlo ke svaření v jednu silnou tyč - většinou čtyřhranou.Tak vzniklo technicky upotřebitelné kujné železo, které se dalo ručně tvářet kladivy za červeného žáru (asi 850°C) a bylo použitelné k výrobě jednoduchých nástrojů, nebo např. koňských podkov a řetězů na uvazování dobytka.

A právě o takovém hamru je zmínka v souvislosti s těžbou limonitu v Borači - Podolí a literatura uvádí, že byl v provozu již před rokem 1740. Při geologickém průzkumu se našly zbytky struskových hald, v nichž byla prokázána přítomnost vysokopecních dřevouhelných strusek a strusek z kujnící výhně.Mimo to je existence huti zachována v povědomí místních obyvatel Prudké a nejblíže ležících osad Borače-Podolí, Doubravníka, Bělče a Ochoze.

Hamr, jinak Prutka - stával pod lesem na pobřežní rovině při levém břehu Svratky společně s dřevouhelnou vysokou hutní pecí.

Celý areál patřil majiteli pernštejnského panství a o provoz se starali četní nájemci až do poloviny 19.století, kdy huť úplně zanikla. Nemohla totiž konkurovat výrobě oceli v moderních koksových pecích, jaké se stavěly v Třinci a ve Vítkovicích...
Bez huti se stal hamr zbytečností.

Roku 1872 celý objekt koupil majitel papírny v předklášteří Carl Maxmilian Kopřiva. Chytře využil vodní strouhy a kovárnu přeměnil na papírenskou výrobu. Postavil zde tři vodní turbíny a přivezl moderní papírenské stroje. V roce 1886 objekt dále rozšířil o nový přístavek a jeho nástupci v roce 1924 kompletně přestavěli a zvětšili celou továrnu zhruba do dnešní podoby.

Po roce 1948 byl závod znárodněn a výroba pokračovala pod hlavičkou státního podniku.

Od převratu v roce 1989 až do dnešních dnů je majetek zatížen vleklými restitučními spory, což znemožnilo jeho privatizaci a vedlo k zastarání strojního zařízení. I přesto však papírna dodnes prosperuje a při výrobě lepenky je zaměstnáno mnoho občanů z okolních vesnic.

Poznámka:
Ve výrobě státní podnik pokračoval až do roku 2009, kdy byl určen k likvidaci. V zápětí byla továrna postupně uzavřena a dělníci propuštěni. Platí tedy zas jako kdysi, že: "Prudká je název samoty v údolí řeky Svratky..."