Poměry v Doubravníku po třicetileté válce

Tak jako celé naší vlasti i Doubravníku a jeho okolí přinesla třicetiletá válka (1618-1648) nesmírné utrpení. Zvyšování roboty, uvalování kontribucí i pronásledování pro víru od Lichtenštejnů, kteří podporovali protireformaci nemělo konce.

Obcí procházely různé skupiny vojsk i jednotliví vojáci. Když Švédové obléhali v roce 1645 Pernštejn, bylo širé okolí zcela vydrancováno. Mnoho dětí ztratilo rodiče, nekatolické obyvatelstvo odcházelo do vyhnanství.

Kryštof Pavel hrabě z Lichtenštejna-Kastelkornu upravil robotní povinnosti obyvatel Doubravníka listinou ze dne 12.4.1636 tak, že původní poplatek 40 zl. ročně byl zvýšen na 60 zl. splatných ve dvou ročních splátkách a to ke dnům sv. Jiří a sv. Václava.

K tomu vznikla povinnost vyslat každoročně z každé usedlosti "na dva dny po jednom ženci dobrém" na žně ke dvoru v Jámách (dnešní Mansberk) a vyslat po dvou fůrách a čtyřspřežních koních na převezení vína nebo jiného nákladu až do vzdálenosti 12 mil cesty s nákladem 15 věder.

Zvýšení roboty učinila vrchnost z vlastní vůle. Byla to doba, kdy si feudálové mohli dovolit všechno.

ilustrační kresba Stanislav Bělík

V Doubravníku bylo 6 domů zcela pustých. Na gruntech se jejich majitelé střídali. Vrchnosti záleželo na tom, aby pozemky byly obdělány a robotníci mohli platit daně. Ze sirotků byli vybíráni schopní chlapci a děvčata na práci u dvorů. Vrchnost někdy vydávala usedlíkům různé výhody k placení a úlevy k robotám, aby si je udržela. Půjčovala i peníze, dávala nebo laciněji prodávala dobytek, obilí na setí, dřevo a hřebíky na stavbu obydlí. V archívu jsou o tom četné doklady.

Např. roku 1667 zahynuli Dvořákovi z Jestřabí koně. Bylo mu tedy půjčeno na opatření jiného koně 5 zl. Vlivem německého majitele - Lichtenštejna bylo na panství (v rámci rekatolizace) usazeno mnoho německých rodin. V samotném Doubravníku 12, v Nedvědici 16.

Do poloviny 16. století byly hospodářské knihy české, za Lichtenštejnů jen ve styku s poddanými. S úřady se jednalo pouze německy.

Ještě v 17. století nebyly pozemky přesně rozměřeny. Pole se uváděla v kusech, parcelní čísla nebyla. Pole se počítala na měřice, která však byla různě veliká. U nás se používala brněnská měřice. Láník vlastnil 24 měřic, pololáník logicky 12. Rozloha se udávala přibližně, odhadovala se a zapisovala podle údajů rychtáře. Plošná výměra se udávala množstvím obilí, které bylo potřeba k osetí pole.

V Doubravníku se napočítalo 69 kusů polí o výměře 415 měřic. K tomu byly připočítány 2 lány a 6 achtelů rolí řemeslníků a chalupníků, kteří měli pole pronajaté a jinak byli bez rolí. Městský pivovar se počítal pod kontribuci jako povinnost za 2 lány.

Aby měl stát možnost přehledu o platebních povinnostech panství pro zemskou berni, byly pořizovány seznamy poddaných a jejich usedlostí, jak je vidět z lánské vizitace, jejíž opis je v sirotčí a gruntovní knize v našem archívu: "Poznamenání pro paměť budoucí lánské vizitace, která se dne 7. máje 1675 roku držela".

V tomto zápisu je uveden počet kusů rolí a počet majitelů. Láníků je 9 a vlastní po 24 měřicích, pololáníků je 10 a vlastní po 12 měřicích. Chalupníků bez rolí je 42. K nim přibyl roku 1657 Jiřík Kožušník a od roku 1673 šimon Kočí. V Doubravníku bylo tedy 63 starousedlíků.

Tito se vždy považovali za privilegované občany v obci, měli nárok na užitek z doubravnického pivovaru a z obecních lesů, které si taky v roce 1870 mezi sebe rozdělili. Když byly založeny nové gruntovní knihy, jejich domy byly zapsány jako měšťanské a oni se rádi s hrdostí nazývali měšťany.

zdroj: Leopold Mazáč - Doubravník za časů roboty