Historie Jednoty Orla v Doubravníku [1]
Vznik "Společnosti lidový dům" v Doubravníku se datuje zakoupením domu č.p. 79 od paní Františky Valentové 20.listopadu 1922 za 67.000,-Kč.
22.listopadu 1922 bylo za přítomnosti pana děkana P. Jana Hlouška, Josefa Orálka, Jana Špačka, Josefa Slezáka, Františka Jelínka, Boh. Ryšánka, Jana Bunzla, Josefa Nedomy, Ferdinanda Dufka, Augustina Slezáka, Konstantina Pleského, Adolfa Životského z Doubravníka, Josefa Kopala ze Skorotic, Metoděje Kytnera z Křeptova, Františka Války z Borače, Jana Vejpustka a Františka Hrušaty z Jestřabí schváleno následující:
Na uhrazení částky se podílelo 112 upisovatelů částkou od 20,-Kč do 250,-Kč. Dluh se postupně splácel z osobních darů, ze vstupného na divadelní představení, ze sportovních akcí, veřejných cvičení a z výnosů plesů. Plesy byly dostaveníčkem širokého okolí. Orlovnou se nesly nejen podmanivé melodie dechovky, ale i smích a zpěv - srdečné a družné to veselí až do ranních hodin. Vybíralo se rovněž při veselkách novomanželů a jiných životních jubileích. Orlovna byla zkolaudována r. 1924 nákladem 54.000,-Kč. V květnu 1925 byla slavnostně otevřena. Roku 1928 byly přistavěny místnosti pro kulisy, předsíně a šatna. Tělovýchovná jednota "OREL" v Doubravníku sdružovala ve svých řadách méně majetné až chudobné občany - některé na hranici životního minima. Všichni však tvořili zdravé společenství, morálně zdatné, ve sportu úspěšné, divadelními představeními proslulé a při obraně svobody, pravdy a Boha neohrožené - odvážně bojovné. Činnost Jednoty byla mnohostranná. Chloubou doubravnického Orla byli nářaďovci, kteří na veřejných vystoupeních, nejen orelských, svou ukázněností, bezchybně provedenými cviky, svými bravurními výkony na hrazdě, bradlech a koni uváděli přihlížející diváky do němého úžasu. Býval to pro diváky mimořádný zážitek vidět při akci tyto borce: Na vynikající úrovni byla orelská odbíjená. Tato sehraná parta obětavých nadšenců, obdařená bojovým duchem, oděna bíle s vyšitým modrým orlem na prsou si odnášela z mnoha turnajů na území Moravy cenné trofeje.
S hrdostí vzpomínáme na léto roku 1938, kdy ve finále turnaje na doubravnickou pouť na Hoškově zahradě u mlýna porazili tito mistři orelské "ŽUPY METODĚJSKÉ" po pětisetovém tuhém boji za obrovského jásotu diváků SOKOL - Brno I. Bylo to naše nejcennější vítězství vůbec. Orlové kromě výborné odbíjené tvořili sedmi zástupci - Láďou Mazáčem (Toldi), Gustou Lukáškem, MUDr. Františkem Novákem (Aťa), INg. Janem Brázdou, Met. Skoumalem, Františkem Brázdou a Josefem Brázdou kádr fotbalového mužstva Sportovního klubu Doubravník. Toto mužstvo si vedlo velice dobře na sklonku první republiky a za německé okupace. Po vítězstvích na hřištích v Novém Městě a Žďáru n. Sáz. se stali vítězi okresního přeboru.
Vydatnou oporou hokejového mužstva SK Doubravník byli rovněž Orlové. Tehdy obránci nestřídali. Útočné řady byly 2. Hrálo se na zamrzlém jezeře pod Závistí. Josef Brázda, učitel |