Slavnosti 2009

Jako již tradičně se letos na začátku prázdnin oslavovalo a vzpomínalo na nejstarší, starší i méně staré časy Pernštejnského panství.

Rok 2009 je ovšem také výročním pro místní hasiče a tak se hlavní část oslav nesla v duchu hadic a stříkaček. V neděli 5. července si mohl každý pohrávat s ohněm, vesele si zapalovat svoje příbytky a uspokojovat žhářské touhy, přesto by se z požáru asi dlouho neradoval. Doubravník se tento den stal centrem absolutního požárního bezpečí. Hasičské vozy z celého širokého i blízkého okolí okupovaly náměstí a každý hasič už od rána trénoval hašení. Ten, kdo momentálně nehasil žízeň, hbitě se proháněl s hasičskou hadicí po náměstí a předváděl hasičský střik.

Nejen hašením živ je člověk. Hladové žaludky a mlsné jazýčky se často koncentrovaly okolo stánků s klobásami a steaky.

Kdo chtěl trošku protřepat, s radostí využil skákacího "cocacoláckého" hradu, případně nezkrotné točící se flašky z téže líhně (Coca-Cola) jako zmiňovaný hrad. Většinou se těchto atrakcí zúčastňovali mladší jedinci, ale sem tam pobavil přihlížející i odvážlivec z řad dospělých. Především "flaškové rodeo" mělo velký úspěch.

Před hospodou si své místo pronajala plošina. Obloha jako vymetená, manželka trošku nametená a plošina vzhůru vysunutá vybízela mnohé muže k přinesení "modrého z nebe". Ne všichni muži jsou tak odvážní a ne všechny dámy natolik důvěřují svým mužům, a tak se některé ženy samotné vydaly do nebe. Fronta na tuto atrakci byla dlouhá, proto se mnohé ženy svého štěstí nedočkaly.

Organizátoři slavností ovšem počítali i s touto variantou a tak se pro nešťastné ženy a vyplísněné muže nabízela možnost skočit z věže kostela. Takhle skončit by chtěl asi málokdo z vás a především, kdo by po sobě chtěl zanechat stopy? I s tím organizátoři slavností počítali. Aby vše šlo jako na drátkách, po celou dobu oslav byla otevřená místní hrobka, takže nikdo se nemusel bát, že si budeme pokládat nerudovskou otázku - Kam s ním?

Někomu se může zdát, že se jedná o drobnost a málo podstatnou věc, přesto za zmínku stojí stánky s drobnostmi a upomínkovými předměty. Prodávaly se samé hodnotné věci, které navíc v našem městysi nejsou lehce k sehnání. Především děti chtěly této nabídky využít a snažily se rodičům ulehčit zpáteční cestu domů. To, že mamince a tatínkovi poněkud ztěžkly nohy, nebyl jejich problém. Ony udělaly, co mohly, když zbavily přílišné zátěže přeplněným peněženkám.

Nejhlubší dojem ze všech stánků ve mně vyvolal ten hrnčířský. Hrnečky se jmény se těšily nejen vysoké sledovanosti, ale hlavně hned po příchodu z hrobky nadprůměrné prodejnosti. Hrneček se jménem manžela, nebo manželky umístěný na stole, u něhož drahý vždycky sedával, je něco hodně silného... Pro nepoučitelné nostalgiky byl najat zručný řemeslník, vyrábějící hrnečky přímo na míru. Kdyby děti nešly po peněženkách svých rodičů tak tvrdě, "busťák" (hrneček ve tvaru busty) s podobou našeho drahého se stal nejprodávanějším zbožím celého odpoledne.

Celou atmosféru doladila Bystřická kapela. Moc párů se na taneční parket nehrnulo, ovšem z jaképak asi příčiny, to je na podrobnější vědeckou studii. Příště nechte ostych raději doma!

Slavnosti 2009 se vydařily a dá-li Bůh, za rok se znovu sejdeme.

Ondra Smutný