Felix Závojský [3]

Když byl na vrcholu svých úspěchů, snad si připomněl staré přísloví: "Když je hra nejkrásnější - přestaň". A rozhodl se.

Prodej domu v Karlových Varech

Bylo to velké pozdvižení mezi německými a židovskými podnikateli, když v roce 1911 Felix Závojský prodal za více než milion korun svůj dům v Tržní ulici Živnostenské bance. Byl to první český podnik, který se usídlil v prostředí tenkrát čistě německém. Jeho přátelé mu vytýkali, že zradil jejich zájmy. Ale nebál se jich a v ostrém sporu se přímo odhalil, když neohroženě řekl:
"Tak abyste věděli, já nejsem žádný polský šlechtic, ale Čech Závojský z Doubravníka a pásl jsem u svého otce krávy!".

Narychlo pak odjel z Karlových Varů, neboť jeho bezpečnost zde byla ohrožena.

Dům v Karlových Varech - zadní strana

Vila v Doubravníku

Manželé Závojských se z Karlových Varů odstěhovali do Vídně. Po rušném jednání s vyřizováním jejich majetkových poměrů uvažovali, jak naložit s nahromaděným kapitálem. Co všechno muselo vířit v hlavě kdysi chudému chlapci, který se vrátil ze světa jako milionář. Co by tomu řekli rodiče, na které jistě vzpomínal. A nezapomněl ani na dětská léta prožitá v Doubravníku.

Došel k názoru, že každý má mít pevný záchytný bod a místo, kam by se mohl vracet v dobách plných starostí. Po velkém duševním vypětí, které musel vyvinout jako majitel prosperujícího podniku, snad také toužil ve svých 63 letech po klidu. A ten pevný bod našel.

Od Jana Eksteina odkoupil zpět 1.ledna 1912 svůj rodný domek č.9 v Doubravníku a na jeho místě postavil nákladem 170.000,- korun krásnou secesní vilu ve stylu domů karlovarských s pěkně upravenou zahradou. Měl i svého zahradníka. Plány mu vypracoval architekt z Vídně a stavbu provedl roku 1912 stavitel Hykrda z Tišnova. Nejstarší lidé si ještě pamatují, když koncem roku 1912 přijel před dokončenou vilu velký stěhovací vůz, který přivezl z Karlových Varů přepychový nábytek, mezi nímž byly tenkrát moderní mosazné postele.

V roce 1913 byla na Závojského zahradě veliká slavnost. Ve výklenku velké opěrné zdi na dolní části zahrady byla 20. července svěcena místním farářem P. Janem Hlouškem umělecká soška Panny Marie Lurdské, patronky paní Závojské, která byla její velkou ctitelkou.

Slavnost svěcení sošky Panny Marie v roce 1913

Všichni účastníci slavnosti byli pohoštěni a každé dítě dostalo nějaký dárek - knížku nebo hračku. Dlouho se na to v městečku vzpomínalo. Manželé Závojských se snažili a docílili toho, že se s doubravnickými občany sblížili a vždy s nimi dobře vycházeli. Našli zde svůj pevný bod po kterém tak toužili.

Pozdější majitel vily Karel Žofka, vědom si ceny sošky, ji odvezl do Brna a nahradil ji soškou porcelánovou. Před schodištěm do vily byly umístěny dvě sošky lvů z kararského mramoru umělecké ceny s iniciálami F.Z. Ale i tyto sochy majitel Žofka odvezl.

Penzion v Abbazii-Opatii

Paní Závojská, která měla na získání majetku jako reprezantativní osobnost také svoji zásluhu, chtěla mít zajištěnou svoji budoucnost. Zprvu uvažovali, že postaví penzion někde v Severní Africe, kterou pan Závojský podrobně znal. Ale když se na počátku 20. století rozvíjel kolem Středozemního moře turistický ruch, rozhodli se postavit v Abbazii-Opatii za 400.000,- korun "Penzion Zawojski". Krásně vybavený, všechna okna obrácená k jihu s velkými lodžiemi, výhledem na moře, elektrickým osvětlením, ústředním topením, telefonem a výbornou kuchyní. Kuchařka Marie Pleská a tři pokojské - Anna Nedomová, Františka a Cecílie Životské byly z Doubravníka.

Penzion Maria Zawojski v Abbazii - dobová pohlednice

Manželé Závojských udržovali dále styky s karlovarskou společností - alespoň s těmi, kteří dovedli pochopit jejich odchod. Dá se předpokládat, že odtud získávali zkušenosti při provozu penzionu. Jméno "Abbazia" bylo potom převzato do podniku zřízeného ve Vřídelní ulici v Karlových Varech, nyní po rekonstrukci krásně vybavený stalovým nábytkem ze 30. let minulého století, s kazetovým stropem, dílem firmy Ing. Jana Alexy. V podniku se podávají ke kávě oranžové hubinky dle receptu paní Závojské, které každému návštěvníku chutnají.

Penzion Zawojski v Abbazii do roku 1913 dobře prospíval. Jak je na zachovalé vizitce patrno, bydleli manželé Závojských v zimě v Abbazii, v létě v Doubravníku. Za nepřítomnosti majitelky vedla podnik její sestra Linda. Když vypukla v roce 1914 1. světová válka a Itálie vstoupila v roce 1915 do války proti Rakousku, byl penzion zabrán pro vojsko a manželé Závojských se spolu se zaměstnanými děvčaty odstěhovali trvale do Doubravníka. Na zachovalém jídelním lístku je kromě receptu na oranžové hubinky připsáno: "Ať žije česká republika!". Připsala to komorná Františka Životská, nadšená vlastenka a sokolka.

s použitím archivních materiálů
Zdeněk Šikula

- pokračování příště