Lesy městyse Doubravník [17]
Po dlouhé zimě plné sněhu se do našich lesů pomalu vrací přívětivé jaro, které nám umožní další vycházku za buky v okolí Doubravníku. V tehdejších lesích, pokud nebyly přímo žďářeny1), převládala po celé věky výroba palivového dříví k čemuž se buk hodil přímo znamenitě. Dřevo má tvrdé, těžké a v syrovém stavu dobře štípatelné. Hoří klidně, krátkým plamenem a dává stejnoměrný žár. Výhřevnost je velká. Pro tyto vlastnosti byl tedy bez milosti decimován na úkor vzácnějších jehličin, které naopak poskytovaly cenější dříví užitkové a stavební. Také zde byla od počátku rozšířená výroba dřevěného uhlí, jehož spotřeba postupně rostla s otevíráním nových dolů a následným zpracováním těžených rud. A to až do poloviny 19. století, kdy se v železárnách a sklářských hutích začalo používat kvalitní uhlí kamenné.
Tím pádem buk ztratil svou tržní cenu a po dlouhých letech se znovu objevil v některých porostech. Ovšem přiznejme si, jak kde. Přirozená skladba dřevin už byla na mnoha místech těžebními zásahy trvale porušena. Stará jména osad jako Bukov, Bukovice nebo Bukovinka sice historicky na buk ukazují ale jeho výskyt je dnes v těchto místech spíše vyjímkou. I poblíž Doubravníku máme jedno takové místo. Krajem se dotýká lesního komplexu Bácky a lidově se mu říká "Loukavec". Pan řídící Leopold Mazáč - blahé paměti, často vzpomínal, že právě zde kdysi stával milíř na pálení dřevěného uhlí...2) A přesně podle očekávání zde letité buky už také nenajdeme. Nelze pochybovat o tom, že by tehdejší lidé okolní les nějak šetřili. Ochrana přírody, v dnešním slova smyslu, byl ve středověku pojem naprosto neznámý a s lesem se prostě bojovalo o holý život. Dřeva byl stále nadbytek a orné půdy málo. Že se děje něco špatně si všiml až moudrý panovník Karel IV. (Maiestas Carolina - r.1350), ale to už bychom zbytečně odbíhali od tématu. Tak tedy zpět. Řekli jsme si již dříve, že buk nám ustoupil na místa méně přístupná. Nezbývá tedy nic jiného, než sebrat odvahu a vydat se za ním. A jsme-li na Loukavci, nemusíme chodit ani daleko. Hned v sousední trati Brzoňov, poblíž vzorně udržované studánky spatříme tohle:
Před námi se tyčí silueta pěkného buku s průběžným kmenem bez postranních větví. Jak vidíme, roste na bočním svahu hluboké erozní rýhy, která pokračuje dolů prudkou strží až k čerpací stanici pod Závistí. Vznik zdejšího systému bizarních roklí, je přičítán právě tomu nešetrnému kácení v minulosti, které již bylo zmíněno. Dnešní stav zalesnění je tady výsledkem samovolné sekundární sukcese3) a výstavba porostu je velice jednoduchá. Na svazích se udržel pouze výmladkový, křovitý Habr obecný (Carpinus betulus), s přimíšeným dubem a při krajích živoří mělce kořenící vtroušený smrk v počtu několika jedinců. O Buku samotném je známo, že tvoří kořeny srdčité, kterými dobře drží v půdě. Zvláště v kyprých a chudších půdách, kde musí živiny více hledat, je zakořenění velmi intensivní. Tím pádem bývá dobře zakotven i na prudším svahu. Zde však, jak ukazuje další obrázek, tomu tak není. Dobře se podívejte.
Kořenový systém našeho buku je zčásti obnažen a hlavní kořeny jsou viditelně znetvořené. Náběhy pokrývá mech. Důvodem tohoto stavu je nekončící, opakovaná eroze. Po deštích zde často dochází k sesuvům a řícení půdy, kterou voda postupně odplavuje, což není dobré. Postupem času tak neúprosně klesá stabilita stromu, kterou ještě zhoršuje rozvoj korunové části. Vyhlídky tedy nejsou v tomto případě nijak zvlášť příznivé. Lze očekávat, že jednoho krásného dne "něco povolí" a strom se zachová podle zákona gravitace. Inu příroda. Zrození a umírání v přímém přenosu. Lesník, který sem potom příjde, mu popřeje asi jen klidného odpočinku. Dobývat dříví z tohoto labyrintu je totiž prakticky nemyslitelné a z pohledu hospodáře, který dbá aby nevzniklo víc škody než užitku, je někdy i žádoucí, aby část dříví zetlela přímo v lese4). Ale nepředbíhejme. Uvedený buk zde ještě může v klidu celá desetiletí růst a shlížet na své nástupce - mladé boučky, v nedaleké oplocence. V roce 2002 jsme jich zde vysadili 1800 ks jako meliorační dřevinu k hlavnímu smrku, takže buk v těchto končinách zůstane zachován. Přeji Vám pěkné jaro Petr Koukal Poznámky: 1) Žďářit = pálit. Oheň byl znamenitým pomocníkem při odlesňování větších celků, kdy docházelo k řízenému vypalování celých porostů. Nad papírnou v Prudké přímo název jedné lesní trati - "Žďárná". 2) zmínka též v knize: L.Mazáč, B.Bukal - Doubravník (str.74) r.v. 1972 3) Sukcese - je postupný, dlouhodobý vývoj, jehož cílem je vytvoření rovnovážného stavu. Obnažená půda je postupně osídlena jednoduchým plevelem, později se objevují keře, následně pionýrské dřeviny a konečnou formou je vždy les, jehož smýcením vracíme celý proces na začátek. 4) Stromy, u nichž by se za prodané dřevo získalo méně, než by činily výrobní náklady je vhodnější ponechat na místě. Trouchnivý kmen poskytuje až do úplného rozpadu podmínky k životu mnoha organismů a koloběh živin zůstává zachován. |