Jalovce v okolí Doubravníka [3]
Rozšíření jalovce ve volné přírodě závisí velkou měrou na činnosti člověka. Je velký rozdíl mezi zemědělskými (pastevními) oblastmi a krajinou, kde se intenzívně lesnicky hospodaří. Stávající dřeviny jako dub a ještě více Buk lesní (Fagus sylvatica) byly úspěšně decimovány pastvou a na jejich místo pronikaly dřeviny proti okusu chráněné. Trnité, pichlavé a nebo jedovaté, kterým se dobytek vyhýbá. Namátkou trnka, hloh a nebo i známý "šípkový keř" (Rosa canina).1) A samozřejmě též j a l o v e c , abychom zůstali nadále u tématu. Tomu se na volné ploše, která je selektivní pastvou zbavena konkurenčních dřevin daří naprosto skvěle a časem zde dovede vytvořit celé porosty. Dnes taková místa (Junipereta) stavíme na obdiv, úzkostlivě chráníme a myslíme si kdoví co nemáme. Ovšem z pohledu tehdejšího rolníka - hospodáře, byl jalovec obtížný plevel, který zabíral místo potřebné pastevní vegetaci. Tudíž byl všemožně huben2) a udržel se jen ojediněle na nepřístupných místech. Kdeže by někoho napadlo přesazovat jej k domu a do zahrádky... Z Hulova kopce se vydáme severním směrem. U koupaliště přejdeme potok Rakovec a zamíříme k pastvině pod Jamborovou dubinou. Zde vám chci představit další exemplář.
Jalovec nad bývalou cihelnou a později svazarmovskou střelnicí, shlíží do areálu, kde se již tradičně rok co rok promítá "letní kino" a na jaře "pálí čarodějnice". Přes hustou vegetaci na svazích zahloubení jej ale ze zdola neuvidíte. Je třeba vyšplhat nahoru nebo si nadejít, tak jako my, po louce a máte ho jako na dlani. Opravdu radost pohledět - ovšem zlatý hřeb výpravy teprve přijde. Na malém návrší o kousek dál na nás čeká košatý keřový monument dosahující výšky okolo 6-ti metrů. Zdaleka viditelný, dominuje zde celému prostranství. Myslím, že toto je nejmohutnější jalovec v našem okolí a jestli ne, tak mě opravte.
Řekl bych, že právě takové úkazy inspirovaly mnohé z lidových tvůrců, kteří své pocity dovedli umě nebo jen upřímně vyjádřit. A tak se s vysokým jalovcem, zeleným jalovcem nebo prostě jen jalovečkem potkáváme v celé řadě rýmovaček a písní.3) "Kdybys měla má panenko sto ovec Jalovec je v nich rekvizitou švarného mládenectví a často slouží k vyjádření dvojsmyslu nebo podpoře furiantství. Vynikají v tom zejména m y s l i v c i , kteří umějí s jalovcem "pěkně zacházet" - naopak děvčata o něm nikdy nezpívají. Tak, tolik kulturní vložka, jak se v minulosti říkávalo, a můžeme pokračovat dále. Rozhlédneme-li se v okolí motokrosové trati, která zde byla nedávno poněkud kontroverzně obnovena, narazíme na další jedince schované pod clonou slunných dřevin. Na obrázku vlevo - pod borovicí a vpravo - pod břízou v sousedství lísky.
Po celém návrší jsou pomístně rozsety ještě další, menší keříky jalovců, ale těm se teď věnovat nebudeme. Máme totiž před sebou ještě kus cesty, tak ať to do večera stihneme. Na závěr dnešní výpravy jsem si ponechal takovou... řekněme zvláštnost. Přes Záhumí se dostaneme až do míst, kde na Kontově skalce stával legendární Hrádek Dr. Zítka a kde je i "tajemný vchod do podzemí". Zde roste ve skalní stěně (přímo nad silnicí) osamocený jalovec, jehož řídké větve s minimem jehličí připomínají notně už obrané kosti. Svádí to k tomu, abychom slovo "roste" v předešlé větě nahradili spíš výrazem "živoří", ale to by bylo jářku že unáhlené.
Tenhleten jalovec bojuje! Pamatuji ho stejný před více než třiceti lety, když jsme zde za dětských časů prožili nejedno dobrodružství. "Ten chudák uschne co nevidět..." měli jsme za to, leč nestalo se tak do dnešních dnů. Přistupme blíž, pokud to jde a vizme. Dlouhé, tenké kořeny se doslova plazí po holé skále, shora sluneční úpal a od spodu emise ze silničního provozu. Věru nelehké tu má živobytí, ale drží se statečně. Nezbývá tedy než před ním uctivě smeknout a snad se i poučit. Jeho osobitý vzdor nepřízni nám může být příkladem v reformních časech, kdy "dobré zprávy" přichází denně a doslova snad ze všech stran... - dokončení příště. Petr Koukal Poznámky: 1) Záměrně neuvádím Trnovník akát (Robinia pseudoacacia), ten se v okolí Doubravníka rozšířil až v polovině 20. století - díky včelařům a to už byl jalovec na ústupu. 2) František Křelina - Jalovčí stráně, r.v. 1967 - soubor povídek. 3) Josef Kořenský - Rostlinstvo v národních písních, pověstech, bájích a obyčejích, r.v. 1878, str. 201 - 203 a v podobném duchu též: |