městys Doubravník

Okolí městyse Doubravník

Městys Doubravnik leží v táhlém údolí řeky Svratky, v klínu příkrých kopců zajímavých již svými názvy kupř. "Vinohrad". Při slově vinohrad představí si každý plochu osázenou keři vinné révy a vzápětí na to vybaví se mu jistě sklenice vína či košík vábně vyhlížejících hroznů. Jen, že pod doubravnickým vinohradem si nesmí nikdo představiti něco takového.

Vinice zde sice byly,ale časté průtrže mračen je zničili. Druhým kopcem je "Pasička" s části porostlá lesem a v části jihozápadní rozervaná romantickými skalami: Malá skála, Velká skála a Čertova kazatelna jsou jejich jména. V těsné blízskosti Pasičky vypíná, se kopec Pláňava. Název sám již povídá, že pochází od slova pláň a věru nezmýlil se, kdo jej tak poprve nazval. Na chudých políčkách pěstuje se jen oves a brambory. V poslední době se úbočí kopce hodně zalesňuje.

Od Čeho pochází název kopce "Brdo" nedá se přesně zjistit. Kopec sám není ničím zajímavý ale pro doubravnické chudé znamená hodně. Od jara až do žní pasou se zde stáda koz jejichž chovem je Doubravník proslulý. V poslední době bývá zde jednou do roka na ně trh. Tím získali nejen pěstitelé, ale i železnice. Na cizince který sem poprve zavítá, dělá Brdo dojem kopců z Tyrol.

skalnaté Brdo - kopec v Doubravníku

Pozornost každého cizince upoutá "Bozinka". Ani né tak kopec sám, jako malá bílá kaplička na jeho vršku. Kopec býval kdysi obětním místem. V dávných dobách obětovali zde starým pohanským bohům, odkud boziště a konečně "Bozinka". Nynější kaplička je zasvěcena svaté Maří Magdaleně. Na jejím místě stávala jiná, ale zničena byla bleskem v roce 1870.

Na den svaté Maří Magdaleny bývá zde sloužená mše a první neděli po 22.červenci, nepřipadá-li tento sám na neděli, bývá zde kázání a slavné služby boží. Z okolních dědin jdou sem procesí a z Doubravníka z kostela nesou sochu sv. Maří Magdaleny a ten den odbývá se v Doubravníku pouť. Podle vyprávění starých lidí bývala vždy velmi slavná.

Ještě jeden z doubravnických kopců zaslouží si zmínky je to "Záhomí". Název snad pochází od slova za humny. Na jeho úbočích jsou pole, né snad neúrodná, ale těžko přístupná. Byla zde naleziště tuhy a tato se zde skutečně kopala.

Grafit - vystupuje na povrch v Doubravníku na Záhumí

Těžba se ale nevyplácela a dnes jsou štoly již zasypané a jejich zbytky je možno spatřiti dodnes. Mimo to se zde nacházejí granáty, nemají však valné ceny, poněvadž jejich výbrušování by stálo více než co stojí již vybroušený granát u klenotníka.

Pro zajímavost uvádím ještě názvy některých tratí ve Zmolech, v Cigánech, na Kuchyňce, ve Stínadlech, pod Šibenicí, v Rovinách, v Propadlý, v Oplotě, v Lázích, na Brabencové, v Brzoňově, v Loukavci, v Báckách, v Závisti.

Přesná data o vzniku městyse Doubravník nejsou známa a také není známá žádná pověst o jeho založení. Zmínka o této osadě činí se již v roce 1208. Málokterá obec se může honositi tak bohatou minulostí. Osudy městečka jsou úzce spjaty s osudy panství pernštýnského.

V roce 1483 dal Jan z Pernštýna mezi jinými též městečku Doubravníku tak zvané právo odúmrtí a v roce 1487 osvobodil Vilém z Pernštýna obyvatelé Doubravníka od služeb konati stráže na hradě Pernštýně a konečně v roce 1589 byl Doubravník Janem z Pernštýna osvobozen ode všech služebností za 40 zlatých mor. ročního platu; v roce 1604 za 60 zlatých mor. ročně dala Estera Rájecká obci Doubravníku právo vařiti pivo a jakož i svobodný prodej soli.

Počátkem 17 tého století bylo zde velmi rozšířeno vyznání evangelické a farářem zde byl Tobiáš Zázvorka Lipenský, který sepsal velký kancionál evangelický a vydal jejipod názvem "Písně chval božských", to jest zpěvové svatí církevní starší, i nový. Kniha byla vydaná v roce 1606 u Jiřího Dačického v Praze.

Třicetiletá válka postihla Doubravník velice těžce, zbylo zde jen 62 domů obydlených. V roce 1736 bylo zde ubytováno ruské vojsko, tehdejší císař Karel IV uzavřel mír s Francouzy a ruské vojsko odešlo z Německa do naších krajin aby tu přezimovalo a v květnu vydali se na cestu do své vlasti.

V archivu městečka nalézá se listina ve které se praví, že zde od 17. do 19. roku 1736 bylo ubytováno 299 ruských vojáků. Každý vojín dostává, 4 libry chleba, 4 másy piva, 2 libry masa, 1 a půl žejdlfku kořalky, za sůl, máslo, koření, svíčky, česnek a cibuli připadlo na muži asi 3 a půl grejcaru. Pro 18 koní se spotřebovalo 4 měřice, 4 achtele ovsa, 282 libra sena a 41 otepí slámy.

Robota tehdá velká a nesnesitelná se v Doubravníku nekonala. Doubravničtí dosáhli osvobození od roboty které jim bylo vyměněno za roční poplatek. Obec Doubravník měla též hrdelní soud o čemž svědčí mimo jiné též názvy pozemků jako pod Šibenicí, ve Stínadlech, na Hlaváčově. Hrdelní právo se zde skutečně vykonávalo a ze zápisů v obecním archivu je patrno, že doubravníčtí měli časté nesnáze s vykonáváním tohoto práva. Archiv městečka Doubravník je bohatý a mnohé listiny v něm se nacházející jsou nejen velmi zajímavé, ale i poučné.

Zajímavé je jak se navzájem tehdejší úřady titulovaly. Uvádím výpis adres z listin z Doubravníka zasílaných. "Moudrým a opatrným pánům panu purkmistru a raddě měst. Doubravníka, pánům a přátelům mejm mileim" - adresoval v roce 1594 Petr Aximil rychtář v městě Křížanově. Jak psali zástupci své vrchnosti. "Mnohé vzácné poctivosti urozenému pánu Fridrichovi Josefovi Poyslovi /titul/, t.č. dobře zřízenému a zasloužilému hejtmanovi panství Pernštýnského, pánu ke mě příznivě nakloněnému, ode mne uvnitř podepsaného".

Dějiny farního kostela

Ze stavbou kostela započato za panování Jana z Pernštýna a stavba zakončena za panování Jaroslava a Vojtěcha z Pernštýna. Dle jednoho zápisu je rok započetí stavby 1535 dle druhého 1537. Dokončen byl v roce 1557. Vystavěn je v pozdní gotice a každý návštěvník hradu Pernštýn nezapomene vzhlédnout též tento kostel.

Vystavěn je celý z nedvědického mramoru. Na mramorových sloupech a krakorcích jsou erby předních šlechticů hlavně pánů z Pernštýna. Nad hlavním oltářem je obraz Nalezení svatého Kříže jemuž je též kostel zasvěcen.

V chrámové lodi jsou čtyři postranní oltáře. Chrámová okna jsou s barevnými malbami. Pod kostelem je hrobka hrabat z Pernštýna. V přistavěné hrobce jest 19 rakví členů rodiny Mitrovských. Velmi umělecky je provedena křtitelnice a kazatelna a velmi cenným nástrojem jsou varhany.

Na věži máme nyní jen dva velké zvony, bývalo jich více ale za první války světové byly použity pro válečné účely.

Zpracovatel: Josef Rypka,
přednosta žel. stanice Doubravník, r. 1946