městys Doubravník

Boží muka v Křížovicích

Již delší dobu jsme se domlouvali s občany z Křížovic na možné obnově božích muk. Byla v havarijním stavu, protože mez, na které byla usazena, ubývala. Postupem roků před božími mukami vyrostla lípa, její kořeny si hledaly v této mezi cestu a její kmen a větve muka zaclonily. Zdivo muk bylo odtrženo od základu a hrozilo jejich zřícení.

Volbou bylo tuto lípu odstranit, vytvořit znovu řádný podklad a muka na něj umístit. Po poradě s komisí životního prostředí jsme se rozhodli lípu zachovat a boží muka přemístit o malý kousek níž. Tak, aby mohly vedle sebe muka i lípa být dál a plnit svou funkci - své poslání.

Mezitím se sňal křížek, byl opískován, galvanicky pokoven a opatřen svrchním nátěrem. Následně vsazen do vrcholu muk.

Protože obrázky vložené do muk (fotokopie obrazu Panny Marie a Ježíše) nebyly původní a ani v dobrém stavu, přemýšleli jsme nad novými. Snažili jsme se oslovit malíře spjatého s místní komunitou. Křížovice jsou díky Galerii z ruky v hojné míře řadu let místem výstav umělců. Poprosili jsme tedy paní Stanislavu Macháčkovou o radu, koho by nám doporučila. Navrhla paní Boženu Rossí z Bystřice nad Pernštejnem. Při schůzce na místě se ukázalo, že paní Rossí má vztah k místu a přírodě kolem velmi blízký a její pojetí božích muk v sounáležitosti s přírodou dávalo znát, že to má být ona.

Celkové náklady na obnovu v loňském roce činily 152 tis. Kč. Jihomoravský kraj nám přispěl z Programu obnovy drobných památek místního významu 45 tis. Kč.

Celou akci tvořili naši zaměstnanci za pomoci brigádníků. Odpracovali 400 hodin. Na místě spolupracovali s bagristy Vítkem Lukáškem a Zdeňkem Starým, jeřábníkem Pavlem Štouračem. Poděkování patří paní Jaroslavě Zemanové za poskytnutí energie (nejen elektrické) i svých znalostí.

A protože lidské dílo by nemělo zůstat bez požehnání, požádala jsem našeho pana faráře o požehnání božích muk v Křížovicích. Žehnání se uskuteční 5. Července 2026 při příležitosti poutní mše svaté v Křížovicích. Všechny Vás na toto žehnání srdečně zveme.

Původní podoba božích muk v Křížovicích před rekonstrukcí

V Doubravníku máme zkušenosti s přesunem památek (střechy věží kostela).
A tak jsme boží muka řádně vyztužili konstrukcí ze dřeva a oceli.
Museli jsme ji nejprve však vyklestit z náletových dřevin. Pohyb v mezi kolem muk nebyl nikterak snadný

Následně jsme přizvali pana Pavla Štourače s jeřábem a muka byla přenesena k cestě, kde čekala na přípravu místa k trvalému usazení

Pak už nastoupil bagrista Vítek, aby udělal prostor pro budoucí kamenný koutek a jeho základ

A muka mohla být usazena na své nové místo

Všichni jsme sledovali s napětím, zda se po odstranění dřevěné konstrukce muka nerozpadnou.
Nerozpadla. Následovala stavba spodní kamenice, obnova krytiny, obnova omítky.
Tvorba dalšího výklenku jako doplnění ke stávajícím dvěma

Tentokrát se přiznám, že jsem se (zcela výjimečně!) jen s mírný nástinem témat, nechala překvapit až do chvíle instalace obrázků.
A posuďte sami, zda to bylo dobře

Při instalaci obrázků jsme zjistili, že je dobře, když se člověk může na chvíli zastavit a na takovémto místě přemýšlet nebo jen užívat okamžiku.

Proto jsme na jaře dostavěli i drobné místo k posezení na protější straně cesty

O Křížovicích, božích mukách a zahrádkách s křížovickými

Když jsme boží muku přemístili dolů k cestě, překvapilo nás, že má výklenek nejen směrem k cestě, ale i k druhé straně, směrem k soukromé zahradě, proto je z veřejného prostranství nepřístupný. Začali jsme uvažovat, jak je toto možné. Až jsem jednoho dne potkala paní Ludmilu Bednářovou, rodačku z Křížovic (roz. Štarhová), která mi o Křížovicích začala vyprávět. Že Křížovice byly "vysazeny" jako dosídlování krajiny iniciované novým klášterem svatého Kříže a po něm také pojmenovány. Byly spjaté s Doubravníkem jako zemědělská osada, která měla za úkol obdělávání drobných políček v nehostinných podmínkách Hornosvratecké vrchoviny. V polovině 19. století byly na čas připojeny k Černvíru a v roce 1888 se staly samostatnou obcí. V roce 1971, patrně vlivem úbytku obyvatel (zbylo jich tam pouhých 13), byly opět přidruženy k Doubravníku. (Čerpáno i z: Jaroslav Sadílek, Z dějin Křížovic, Doubravník v Dějinách 1208-2008)

Dostali jsme se i na obnovu božích muk a paní Ludmila mi začala vyprávět: "Nad božími muky byly obecní zahrádky, do kterých se vstupovalo právně za Boží mukou, kde jsme nalezli druhý výklenek. Chodníček k brance vedl šikmo mezí od spojnicové cesty. (Záhada druhého výklenku tím byla objasněna.)

Boží muka byla postavena na památku moru v době kolem třicetileté války. O moru svědčí název Krchůvek. Tam byli asi pochováváni zemřelí. Je to nad Macháčkovou galerií nad cestou nebo pole pod silnicí u garáží. (Silnice vede přes Martínkův a Homolkův pozemek). Přes Krchůvek jsme chodili my z dědiny směrem na les a Doubravník. Ti z Vejpustku šli přímo - vedle obecní pastviny, do březinky (pod novými rodinnými domy).

Nad božími mukami bývaly obecní zahrádky - můj tatínek by věděl více - od kdy. Za mého života všichni křížovičtí měli na zahrádkách svůj dílek - záhonek - spíš asi jako dva záhonky. U domu bývaly většinou malé zahrádky. Bývaly v nich trvalky, srdíčka, pivoňky, floxy, …). Obecní zahrádky se jmenovaly "Hlavatičné či Hlavatiska" - podle hlavatice - tak se říkalo velkým bílým řepám. Lidé si tam zejména předpěstovávali sadbu hlavatice na pozdní jaro. Tato řepa vydržela ve sklepě dlouho, často až do jara a její chuť se podobala kedlubně. Při dobré úrodě vyrostla do velikosti hlavy. Zajímavé bylo, že tam měli záhonek nejen domkaři, ale i sedláci s většími pozemky u domu. Zemina byla tmavá, úrodná. Když se prodávaly nebo pronajímaly (Brňanům) v Křížovicích domy, noví majitelé přebírali i záhonek na obecních zahrádkách. Na zahrádkách se postupně přestávalo pracovat až do roku 2010."

A protože lidské dílo by nemělo zůstat bez požehnání, požádala jsem našeho pana faráře o požehnání Božích muk v Křížovicích. Žehnání se uskuteční 5. Července 2026 a všechny Vás na toto žehnání srdečně zveme.

Barbora Šenkyříková