městys Doubravník

Doubravnický fotbal pro děti i dospělé

Fotbalisté Doubravníka v létě posílili a přezimují na třetím místě okresního přeboru. Osm výher, jedna remíza a čtyři prohry, což znamená v součtu krásných pětadvacet bodů. Taková je podzimní bilance doubravnických fotbalistů

Kopaná pro nejmladší

Na podzim dělala radost našim fanouškům mladší i starší přípravka.

Kluci se učí fotbalovým dovednostem a mají radost ze hry.

Za mlýnem panuje po podzimu dobrá nálada

"V létě se nám podařilo přivést několik posil a díky širšímu kádru jsme zvládli pokrýt i zranění a absence, které nás loni na podzim trápily. Měli jsme silný vstup do soutěže a výborný závěr, kdy se nám opravdu dařilo a získali jsme spoustu bodů. Celkově musíme být s podzimem spokojeni a těšíme se na jaro," uvedl hlavní trenér Doubravníka Libor Jaroš.

Vyrovnaní střelci

Zatímco loni táhly tým vzhůru především góly Miry Vojty, letos se o ně naši střelci podělili rovnoměrněji - Mira má na kontě 9 branek, Ondra Gibfried 8 a Matyáš Pivovarčík 7.

Právě Matyáš byl jednou z výrazných letních posil. Do Doubravníka přišel z Nedvědice společně s bratrem Markem, který se rovněž uvedl skvěle - hned po minutě na hřišti otevřel skóre v utkání v Březí (1:3 pro Doubravník).

O tři kola později si však Marek v poslední minutě zápasu v Moravci (3:1 pro domácí) poranil zadní stehenní sval a do konce podzimu už nenastoupil. Matyáš jej však dokázal nahradit dokonale - v posledních pěti kolech nasázel soupeřům sedm branek a velkou měrou přispěl k pětizápasové vítězné sérii, která nás vystřelila na třetí místo za Rožínku a béčko Nové Vsi.

Právě v Rožínce, která se během podzimu vyšplhala až do čela tabulky a míří za postupem, jsme sezonu zahájili skvělým vítězstvím 4:0. V závěru utkání se navíc dvakrát trefil i šestačtyřicetiletý Libor Jaroš.

Silná policejní komunita

"V polovině podzimu jsme měli asi třízápasový výpadek bez bodu, kdy se nám nedařilo, ale naštěstí jsme se z toho oklepali a díky silnému finiši jsme se opět vrátili do popředí tabulky, kde bychom rádi zůstali i na jaře," doplnil trenér.

Významnou letní posilou byl také sedmačtyřicetiletý Emil Šibor, který se po roční pauze vrátil k fotbalu z Rozsoch a rychle se zabydlel v základní sestavě po boku svého syna Radka. "Motivovalo mě zahrát si s klukem. Přemlouval mě tak dlouho, až jsem nakonec kývl," usmívá se Emil, jenž je povoláním policista, stejně jako jeho syn (více se o nich dočtete v následujícím článku). Doubravnický kádr tak rozšířil už tak početnou policejní komunitu v týmu.

V kabině panuje po podzimu dobrá nálada, přestože domácím fanouškům jsme udělali tříbodovou radost až v jedenáctém kole v derby proti Rožné. Do té doby jsme sbírali body především venku. "Jsem rád, že jsme to proti Rožné prolomili, i když to nebyl jednoduchý zápas a třikrát jsme v něm prohrávali. Od té doby jsme doma stoprocentní, a to mě těší hlavně kvůli našim fanouškům," zhodnotil podzimní část sezony kapitán Michael Škvařil.

Do jarní části tak vstoupíme pozitivně naladěni. "Rádi bychom na jaře navázali na kvalitní podzimní práci a v roce, kdy slavíme desáté výročí znovuzaložení klubu, dělali našim fanouškům radost," uzavřel předseda klubu Tomáš Beran.

Marek Fišer, hráč FK Doubravník

Matyáš Pivovarčík vstřelil proti Rožné dvě branky

Doubravnické ženy a holky zvítězily v létě na turnaji v Drahoníně

Tomáš Beran zakládá útok

Otec a syn společně na hřišti

Premiéra v dresu FK Doubravník

Letos jste v doubravnickém dresu mohli na podzim zaznamenat neobvyklý obranný tandem - Emila a Radka Šiborovi. Poprvé tak otec a syn nastupují společně v jednom týmu. Zatímco Radek (26) se připojil k Doubravníku už před třemi lety díky intervenci svého parťáka z tišnovské policejní hlídky Miry Vojty, svého otce Emila (47) dokázal přemluvit k přestupu do Doubravníka až letos v létě.

"Vloni skončil v Rozsochách a rok nehrál. Celý ten rok mi trvalo ho přemluvit, aby přestoupil k nám. V létě jsem ho vzal na společný turnaj v malé kopané na Dolní Rožínce, pak jednou došel na trénink, tam ho to zase chytlo a bylo to," vysvětluje Radek přestupový proces svého otce, zkušeného fotbalového mazáka z Rozsoch.

Emil rozhodnutí nelituje. "Přemlouval mě tak dlouho, až jsem nakonec kývl," usmívá se borec, který se ve svých sedmačtyřiceti letech stal na podzim nejstarším členem doubravnického áčka. "Nechápu, jak dokáže celý špíl běhat z obrany dopředu a zase zpátky," naráží Radek na Emilovu častou výpomoc ofenzivě.

Společné zápasy jim zatím vycházejí výborně, doubravnická obrana je třetí nejlepší v soutěži. "Na hřišti si rozumíme možná ještě víc než mimo něj. Tam mi totiž nemůže tolik rozkazovat, a naopak já na něj můžu v případě chyby zařvat," směje se Radek.

Stejně jako on, i jeho otec je policista. Radek působí v Tišnově, Emil zase v Bystřici. "Fakt jsme si spolu chtěli zahrát. Byla tam i varianta, že bych já přestoupil zpátky do Rozsoch, ale to už mi z Tišnova přišlo skrz práci daleko, tak zvítězil Doubravník. Šlape to tu skvěle, je to zatím nejlepší klub, co jsem zažil. Kluci to tu všechno rozjeli sami, klobouk dolů. Příští rok slavíme deset let klubu, tak snad bude i nějaká oslava," těší se Radek.

Oba stále čekají na svůj první gól v doubravnickém dresu. Kdo by šel první na penaltu za rozhodnutého stavu? "Určitě Ráďa, byl tu dřív," uzavírá Emil.

Marek Fišer, hráč FK Doubravník

Radek a Emil Šiborovi, otec a syn, povoláním policisté, z radosti a potěšení důležití hráči FK Doubravník

Radek a Emil Šiborovi po vítězném zápase proti Rožné, po kterém jsme je vyzpovídali