Dnes je: 14.11. 2024 | | Poslední články | Mapa stránek | Kalendář | Facebook | Info-seznam | |
v regionech: - Tišnov |
- Bystřice nad Pernštejnem |
08/11/24 Farnost - Pozvánka na koncert |
30/10/24 Farnost - Přednáška o klášteru |
29/10/24 Současnost - Varování Policie ČR |
12/11/24 TJ Sokol Lomnice - Tradiční jarmark |
12/11/24 TJ Sokol Lomnice - Taneční zábava |
12/11/24 Městys Lomnice - Živý Betlém |
Celý přehled [10] |
Doubravnický zpravodaj |
obsah čísla 02/2024 |
verze pro tisk [ zde ] |
A s nimi obvyklá otázka, od kdy se tyto hody v Doubravníku slaví, jaká je jejich tradice. V Moravském zemském archivu v Brně, v pozůstalosti prof. Františka Bartoše (1837 - 1906), dialektologa a významného sběratele lidových písní a zvykosloví na Moravě se uchoval popis doubravnických hodů z konce 19. století.
Posuďte sami, jaký je rozdíl mezi hody dnešními a hody před 120 - 130 lety, kdy je prof. Bartoš navštívil a podrobně popsal.
Podobným, sice avšak rozdílným způsobem než v jižní, slaví se hody v severozápadní Moravě, kupříkladu v Doubravníku a okolí.
Tam nevolí chasa stárků na celý rok, nýbrž vyvolí ze sebe 10 nejváženějších junáků, jimž svěří se úkol, by toho roku o hodech řídili máju. Po celý rok totiž včecky muziky platili hoši, avšak o hodech úkol tento přechází na děvčata. Za tou příčinou volí si chasa máju, tj. májovou hru, při níž á se setnout zločinci beranovi hlava. Beran však dostane milosť a chasa poté oddá se tanci.
Celý chod této slavnosti, jak to kupříkladu v Doubravníku bývá zvykem, jest asi následující:
Již 4 neděle před hodami požádají hoši pana starostu, by jim dovolil o hodech postavit si máju. Dostavše od pana starosty povolení, pošlou žádost na hejtmanství za tímtéž účelem; k žádosti přiložen jest "ortel" smrti a testament beranův, jejž chasa sama si složila.
V sobotu před slavností hodů chasa doveze si z lesa pěknou jedli na máju, kterou odpoledne za různých národních popěvků stavějí a drobným chvojím ovíjejí. Mája však nebývá tak vysoká, jako je zvykem v okolí brněnském, nýbrž uřízne se jen peň asi 5 metrů vysoký, zasadí se do země a nahoře dvojnásobným pruhem chvojovým na způsob věnce opatří. Kolem máje učiní se zábradlí se 4 vrcholy; zábradlí rovněž jako mája se chvojím oplete.
Večer zavolají se hudebníci (k máji) a tancuje se několik kousků "na průbu", jak to zítra půjde.
V neděli ještě před úsvitem chasa se sejde a okrášlí máju i zábradlí georginami a podzimním kvítím. (Hody slavívají se tam v každoročně neděli po 14. září.) Na vrchole máje upevní se dva velké prapory a vrcholy u zábradlí opatří se každý dvěma malými praporečky.
Takto připravená mája vítá všechny hosti, kteří toho dne z okolních vesnic v hojném počtu do farního chrámu doubravnického na mši sv. přicházejí a na odpoledne v městečku zůstávají. Na to jde všechna chasa na hrubou (tj. velkou mši sv). Odpoledne, když již jdou občané z odpoledních služeb Božích (z požehnání), jest na tu chasu překrásná podívaná. Hudebníci se sejdou a jdou pro kata, aby vykonal popravu berana. Za malou chvíli zazní na jedné strany městečka hudba, hned nato objeví se průvod, v jehož čele jdou hudebníci. Za nimi kočár tažený párem opentlených koní; v něm sedí kat s obnaženýma rukama, oděný v katovský oděv: na nohou má krátké střevíce, punčochy, k nimž sahají krátké červené kalhoty, místu kabátu má na sobě červenou, pěkně zdobenou kazajku a na hlavě červenou katovskou čepici. Po boku mu visí meč. Na levé straně sedí katovský pomocník, podobně jako kat oděný, jenomže nemá meče.
Za tímto kočárem následuje druhý, v němž sedí dva černě odění mládenci s bílými servítky na ramenou. Vedle kočího, jenž veze mládence, na kozlíku sedí myslivec s puškou, jemuž dána úloha, aby bděl nad beranem, by snad popravě neunikl.
Za kočáry kráčejí dva opentlení koňové; na jednom z nich sedí "kaprál", který u máje má čísti ortel, na druhém prostý voják, jeho společník. Vzadu na voze, někdy též na saních hrachovinou zdobených a jedním volem tažených sedí "žid" s pytlem různými věcmi naplněným na zádech a s lucernou v ruce. Na nose mu sedí okuláry s rozbitým sklem. Povinností "židovou" bývá svými "šprými" bavit děti, jež si z něho dělají "dobrý den".
Takto seřazený průvod ubírá se na druhou stranu městečka pro zločince berana, Jejž pěkně věnci na hlavě a krku, pantličkami na ocase vedou dva chlapci, jako učni řezničtí oblečení. Na to za průvodu hudby vedou berana na místo popravení, tj. k máji, která bývá uprostřed prostranného náměstí. Tam oznámí kat, proč "tento zločinec na toto popravní místo" je předveden. Udává, že vedl život nepořádný, proto že slavným dvorem k smrti byl odsouzen.
Po těchto slovech vyzve kat kaprála, by ještě jednou ortel smrti přečetl. Tento nasadí si "okuláry" na oči a povýšeným hlasem čte ortel, jenž je pln místních vtipů…
Zatímco kaprál čte ortel, vítají mládenci shromážděné obecenstvo kolem máje se skleničkou vína, pobízejíce je, aby připili jim a celému městečku na zdraví, přičemž od každého jistě od každého nějaký příspěvek do společné kasy obdrží. Kaprál, přečta ortel, oznámí, že beran v posledním okamžiku činů svých litoval a svůj "testament" po sobě zanechal, jejž ihned čte. Poslední odkaz beranův zní: "pánům hudebníkům odporoučím svůj ohon, aby mi zatroubili o pardon". Na to zatroubí jeden z hudebníků "třikráte pardon".
Sotva, že odložil od úst "troubu", již slyšeti z oné strany městečka, odkud průvod přišel, stále křičeti: pardon, pardon… Hned nato objeví se bíle oděný chasník, jenž žene se na koni jak s větrem o závod a stále volá: pardon, pardon.
Když dojel až do ohrady k máji, zvolá ještě třikráte pardon! Kat povstane a táž se ho: "Proč pardon?". Tento odpoví: "Já jsem od slavného dvora soudního vyslaný, že zločinec tento je na milosť přijatý a proto sťat býti nesmí! Chcete-li, můžete ho sťati, ale krev se nesmí ukázati!".
Když tomu kat nechce věřiti, ukáže mu to "černé na bílém", zvolá ještě třikráte pardon, otočí se a opět kvapně odjede. Když tento odjíždí, kat povstane a řekne: "Nemá-li tento zločinec sťatý být, nechci já katem být"., při čemž odhodí meč stranou, jejž pomocník jeho zdvihne a uschová v pochvě. Poté vezme kat sklenici s vínem a připíjí "na zdraví" počínaje "císařem pánem" až hudebníkům; na každé připití hudebníci odpovídají. Ale když kat řekne: "Stálé a výborné zdraví přeju všem pánům hudebníkům", hudebníci mlčí. Tu se kat rozhorlí a řekne: "Když nechcou hudebníci hráti, nebudu já připíjeti, budu raději tancovati".
Jeho pomocník přivede mu první stárkovou, se kterou jednou dokola tančí, u stolku dá jí napíti se vína, při čemž (ona) dá (vždy) nějaký zlaťák na připravený věnečky ozdobený talíř. Na to provede druhou stárkovou, pak obě mládkové (ačkoliv není ani stárků ani mládků, přece mají tyto čtyři prvé tanečnice název stárkových a mládkových).
Když byl kat všechny čtyři provedl, pustí se všichni chasníci do tance s ostatními děvčaty, rovněž jako kat dávají jim zavdati vína a ony zas zato klopí kulaté stříbrňáky na talíř. Tanec u máje trvá až do večera, kdy se pak již tancuje v hostinci.
V pondělí odpoledne mlátí se u máje kohout. Chasa zahrabe do země až po hrdlo kamenný "pluch", naplněný vínem neb vodou, první stárkové se zaváží oči, do ruky dá cep a pošle se, by z určité vzdálenosti "pluch" rozbila; učiní-li tak, je dobře, neučiní-li však, musí se penězi vykoupit. Po ní následuje druhá stárková, pak obě mládkové, čímž se slavnost hodů ukončí; ačkoliv mnohdy ještě v úterý u máje se tančí. (V Doubravníku bývá mezi chasou zvykem, že vyvolí ze sebe toho katem, kdo právě toho roku je odveden a katem dosud nebyl.)
Hody v roce 1921
Z archivních záznamů přepsal
Vladimír Jirčík