all mail address your message write your comment show all comments
Doubravník

městys Doubravník


Oficiální stránky

Doubravník
  Dnes je: 29.03. 2024 | Poslední články | Mapa stránek | Kalendář | Facebook | Info-seznam |
 

Úřad městyse:


Další rubriky:

Bezpečný internet:
logo NÚKIB

logo e-bezpečí

Nabídka práce:
  v regionech: - Tišnov
- Bystřice nad Pernštejnem

Doporučujeme:
Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje
Restaurace a penzion
Břetislava Sedláčka
Rekreační středisko - PRUDKÁ
jižní Morava
ppgo
firebrno
krizport

Statistika:
TOPlist

Naposled přidané:
26/03/24 Úřední deska
- Závěr zjišťovacího...
25/03/24 Úřad městyse
- Rozpočtové opatření č.2
20/03/24 Úřední deska
- Pozvánka na řád...

Mobilní rozhlas:
- Otevírací doba
- Místní komunikace
- Eurooil
- Fotbalový klub Do...
- Soukromí prodejci

Krátké zprávy:
26/03/24 Školní jídelna
- Jídelní lístek od 01.04…
21/03/24 Charita Tišnov
- Nabídka zaměstnání
20/03/24 Školní jídelna
- Jídelní lístek od 25.03…
Celý přehled   [8]

Pozemkové úpravy:
- Pozemkové úpravy

Přečtěte si:
Doubravnický zpravodaj
Doubravnický zpravodaj
obsah čísla  03/2023

Dotační program,
příspěvky:
- Obnova kultur. památek
- Podpora sportu, kultury

Možná vám uniklo:
- Rozhovor

Počasí:
Počasí Doubravník - Slunečno.cz

Obecní geoportál:
logo Geoportál

Kalendář městyse:
Kalendář městyse
verze pro tisk   [ zde ]

Fotogalerie:
www.rajce.net

doubravnik.rajce.net


Programování a správa:
Petr Koukal

Lesy městyse Doubravník [26]

27.09.2013

Podzim. Tažné ptactvo je sborem pryč a sirá prázdnota začíná ovládat krajinu. Pohleďme z okna, z plnosti léta už zbyly jen dálky. I ten mlhavý obzor je jaksi dál. Ani nevíme, kam se v tom nevlídném, sychravém šeru dřív obrátit a v srdci je tklivo, jak ve skleničce... Až do buněk. A tak se zas obrátíme, kam jinam nežli k lesu a v dnešním dílu uzavřeme povídání o jedli bělokoré (Abies alba) do jednoho celku.

Naši poslední vycházku jsme přerušili zhruba v půli lesní cesty, která vede Pasíčkou jižním směrem až k rezervaci Sokolí skála. Jdeme po vrstevnici, která v podstatě věrně kopíruje nadmořskou výšku 360 m.n.m. a obdivujeme dílo našich předků. Málo se ví, že tato svážní cesta, která jako jediná dodnes zpřístupňuje celé oddělení 103, byla v této podobě zřízena ve třicátých letech minulého století za časů velké hospodářské krize.1) Jen pro představu, lidí bez práce bylo tehdy 738.000 a míra nezaměstnanosti překročila 21 procent. Není divu, že lidé byli opravdu rádi za jakýkoli výdělek.

Zpět ale k přírodě. Zmíněná cesta vede nápadně kamenitým svahem a tak zde - mezi těmi šutry, lidově řečeno, bychom si mohli něco povědět o geologické stavbě tohoto prostředí. Předpokládám, že snad každý, kdo šel někdy v Doubravníku na vlak, si všiml obnažené skalní stěny Brda.



Brdo - obnažená skalní stěna, pohled z jihu

Tady je pěkně vidět, v jaké poloze jsou postaveny desky bítešské ruly budující tento masiv a jak jejich šikmý sklon určuje charakter svahu. Ze strany od nádraží jsou uloženy souklonně se svahem, (jako střešní krytina) takže si připadáme jako na klouzačce. Protější svah je naopak velmi rozrušený a členitý, plný ostrohranného kamení.

Nejinak tomu je v Pasíčce, kde se nyní nacházíme. Západní svahy Pláňavy jsou směrem k Doubravníku pozvolné, dobře přístupné, zato na naší, opačné straně - v údolí Svratky, je doslova kámen na kameni. Směrem k tunelu na Prudké, jak se postupně zvyšuje strmost svahu, se pohyb v terénu stává čím dál tím obtížnější, až se nakonec doslova brodíme v balvanité suti. Při každém kroku se pod nohama uvolňuje lavina kamení, která s třeskem a rachotem končí až dole v příkopu u železniční trati. Proto je zde velmi obtížné, neřku-li nebezpečné, těžit dříví a je pravda, že už mnoho rozumbradů a "mistrů světa" tu dostalo řádně za vyučenou.



kamenitý svah v Pasíčce

A přiznejme bez uzardění, že kdyby to bylo tak snadné jak to vypadá v Lesním hospodářském plánu2), nikdy bychom tu nenašli stromy takového stáří a nedotěžené zbytky přestárlé kmenoviny, která už měla být papírově dávno smýcena. Průměrný věk těchto stromů je 150 let. Bohužel asi v pěti menších celcích byla přirozená porostní skladba narušena vnášením smrku při umělé obnově. Původně asi s dobrým úmyslem, ovšem bez další soustavné výchovy, takže současný stav těchto (dnes 40-ti letých, václavkou promořených) skupin, volá spíš po rekonstrukci. A to znamená zase jen finanční náklady. Je tedy zjevné, že hospodářský výnos z tohoto lesa musí být zákonitě nepatrný. Ovšem na druhou stranu, pokud nevidíme les zúženou optikou - jen jako dřevník, ale vnímáme ho v dostatečně širokém kontextu, jako dynamický ekosystém, leží jeho užitkový potenciál až překvapivě vysoko.

Kdo trochu hoví přírodě, laik i odborník, každý si tu najde to své. Už jenom typologický průzkum tohoto místa může být zajímavý. Vesměs převládá Dubová bučina a to buď bohatá(3B9), nebo kamenitá(3N2). V místech, kde je půda obohacená humusem, roste na skalnatosuťových svazích Lipová javořina (3J2), kapradinová. Radost pohledět. Dokonce se tu pomístně zachoval i vzácný jilm horský (Ulmus glabra) společně s vtroušenou třešní ptačí a tu a tam pěkný javor klen (Acer pseudoplatanus). V poslední době se jako všude i tady hojně zmlazuje nitrofilní dřevina jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Domnívám se, že tento výrazný nástup souvisí právě se zvýšeným obsahem dusíku v půdě, ale můžu se samozřejmě mýlit, takže mě klidně opravte.

Bohužel na podrobnější popis celého lesa teď nemáme kdy. Více, zejména floristicky, se této lokalitě věnuje Ing. Sterzel ve starším článku s poetickým názvem Jarní procházka Pasičkou a podél Svratky. Ale to zmiňuji jenom tak ve zkratce. My jsme zde především kvůli jedlím a u nich ještě chvíli zůstaneme. Není radno odbíhat od tématu a aby ten výsledek za něco stál, brázdy se musí dotahovat do konce. Na poli, v lese i v životě. Ale stejně, - stejně si neodpustím ještě maličké odbočení.

Postoupíme-li dál, směrem k Sokolí skále, budeme stále víc narážet na větší plošné zastoupení lípy (Tilia), které se tady v suťovém lese velmi dobře daří. V hustém zápoji vytváří průběžné, štíhlé kmeny s úzkou korunou. A právě v těchto místech byly vykopány v roce 18953) některé mladé lipky, které dnes tvoří dominantu doubravnického náměstí. Zde ovšem - na volném prostranství, je koruna některých lip velmi rozkladitá, což vzhledem ke stáří stromů vyžaduje už zvýšenou pozornost. Tolik odbočka.

Jinak balvanitá struktura svahu má velkou výhodu pro stromy, které zde kořáním dobře drží ve skalních puklinách. Je zajímavé, že v pomalu rozpadající se kamenné suti stromy netrpí tolik deformací kořenového nákrčí (typické koleno) jako je tomu jinde na hlinitých svazích, kde je sesuv půdy více či méně plynulý. V okolí Doubravníka to je asi 2cm za rok.4) Navíc jedle má ještě tu vlastnost, že dovede vytvořit kořenové srůsty s nejbližšími jedinci, takže celá skupinka je pak velmi stabilní. Další výhoda těchto srůstů je vzájemná spolupráce stromů při výživě. Dobře to můžeme pozorovat třeba na pařezu vzniklém po odstranění nekvalitního souseda. Ten odumírá velice pomalu a ještě dlouhé roky má tendenci vytvářet na řezné ploše hojivý zával, aby se otevřená rána zacelila.



jedlový pařez se závalem

Koláčové vývraty - typické pro smrk jsou u jedle opravdu výjimkou. Mnohem častěji dochází k destrukci stromu přelomením v půlce nebo jen k odlomení těžké koruny - jak ukazuje následující obrázek.



Jedle bělokorá - vrcholový zlom

Co vidíme? Koruna jedle, rostoucí na prudkém svahu, je zavěšena v sousedním stromu a čeká jako Damoklův meč na dřevorubce, který přijde polom likvidovat. V krátkosti naznačím co se tak bude dít. Po odříznutí na pařezu a vychýlení kmene dojde nahoře (viz. červená šipka) k odlomení načaté koruny, která se nekontrolovatelným způsobem poroučí k zemi, kde se často ještě zapíchne a poté se převrátí někam na bok. Kdo zavčas neuteče - nevyhraje. Zkrátka i v lese jsou nebezpečné chvíle, kdy jde opravdu o život.

A jsme u samotné těžby dřeva, kterou jsem zmínil hned v začátku 1.dílu této trilogie. Ač se to může zdát někomu drastické, špatné a nehumánní - tak i v lese prostě nastává období sklizně. Klíčový okamžik, kdy dochází k zhodnocení pracovního úsilí nejméně tří generací. Na tuto dobu se čekalo asi sto let. Je to předěl, kdy končí období organické tvorby dřeva jako suroviny a následuje mechanická výroba sortimentů, které už mají nějaký rozměr a tvar. Při tom platí, že dřevo, co už je nějakým způsobem změřeno a vzato do evidence se dále nazývá  d ř í v í . Ale to už jsou jen takové drobné nuance z oboru.

Paradoxem je, že v tuto chvíli zasloužené odměny, je lesník, coby pěstitel lesa a tvůrce krajiny, veřejností vnímán (díky vytrvalé mediální masáži) jako škůdce obého. Pokácet strom je přece tak špatné, zlé, nesluníčkové... Legitimní otázka, kde však vzít surovinu na třeba tolik propagované dřevodomky bez kácení, při tom již tradičně zůstává nezodpovězena. V této příčině bych se mohl k problému kácet/nekácet rozepsat poněkud více, ale s ohledem na psychické zdraví čtenářů další odstavec raději vynechám. Nic není černobílé a soudný člověk si vytvoří názor jistě sám.

.  .  .

Obecně platí, že dřevo jedle je žlutavě bílé, někdy se slabým nádechem do růžova. Zkušení dřevaři s citem pro les (operátoři harvestorů prominou), při tom důsledně rozlišují dvě formy. Kvalitnější - "bílá jedle" mívá jemnější strukturu, takže řezivo z ní lze snadno zaměnit se smrkem, a standard - "červená jedle", která má strukturu hrubší a vyznačuje se světlerůžovou barvu dřeva. Podívejte se na další obrázek.



JD kulatina, dimenze 10/38 = 1,05m3

Tak schválně. Je to forma bílá nebo červená?

Myslím, že b) bude správně. Ono se to dá poznat i na dosud stojícím stromě. Bystrý pozorovatel si v lese jistě hned všimne typické bělokorosti, kdy světlý kmen jedle svítí v porostu jako maják na konci světa. To je ta žádaná suchojedle, jedle bílá neboli moučná. A potom se v lese často ukrývá ta druhá, nenápadná, tmavší varianta, která má kůru podobnou jako letitý smrk. Až podle habitu koruny a postavení větví se musíme ujistit s kým že to máme tu čest. Nikoliv smrk, ale jedle zvaná červená, hnědokorá, nebo též jedle vodní.

A patříme-li už nahoru, všimněme si, kromě košatých trsů parazitujícího jmelí i těch šišek. To je také spolehlivý ukazatel. Světlejší forma jedle má nezralé, letní šišky dlouho žlutozelené, červená forma takové, jaké se mi podařilo s obyčejným vybavením letos v srpnu konečně vyfotit. Snad to je poznat.



Jedlové šišky - červená forma

Málo platné, jedlový les je v semenném roce nejkrásnější. Zvlášť máme-li s sebou dalekohled. Vidíme, že bohatá plodnost i starších stromů je důkaz, že v minulosti tolik zkoušená jedle přece jen jaksi regeneruje a to je více než dobře. To je ta   n a d ě j e ,  o které jsem už kdysi také mluvil, ale vraťme se ještě k tomu dřevu. Na rozdíl od smrku je jedlové dřevo matnější, bez pryskyřice (= méně trvanlivé) a na vzduchu bohužel rychle šedne. To je ten typický, barevný nádech dřevěných střech pokrytých štípaným šindelem. Bez včasné impregnace bývá často znehodnoceno dřevokazným hmyzem, jako jsou červotoči, tesaříci, krasci a hlavně, jak ukazuje další obrázek, pilořitky.



Pilořitka velká - (Urocerus gigas) na čerstvém jedlovém dřevu

Objemová hmotnost čerstvého výřezu je 1000kg/m3 - stejně jako dub. Jde tedy o poměrně těžké dřevo, ale delším sušením se lze dostat asi na poloviční hodnotu. Při tom nejeví nějaké zvláštní tendence ke kroucení, což je u delšího řeziva jistě výhodou. Ovšem velmi nepříjemné je černání a časté vypadávání suků. V tvrdosti jedle předčí smrk, což v praxi znamená např. problémové zatloukání hřebíků. Kdo někdy zkoušel přelaťovat starou jedlovou vazbu, ví dobře, o čem mluvím.

V dřívějších dobách se jedle přednostně používala jako konstrukční dříví5) (trámy a nosníky, lodní stěžně, vazby střech), kdežto smrk se řezal většinou přímo na prkna. Až nedávno jsem se od stolařů dozvěděl proč. Inu, jedle při obrábění "chlupatí", což v překladu znamená: špatně se hobluje. Zatrhává třísku.

Zpeněžení jedlového dříví je v dnešní rozkolísané době, plné finančních predátorů s veksláckou mentalitou, dosti problematické. Velké pilařské provozy jsou orientovány především na smrk a tím to celé hasne. Navíc drobná dodávka, řádově v desítkách kubíků, opravdu nikoho z nákupčích nevzrušuje. To je jak nabízet bedničku rajčat do supermarketu. Ale i přesto se nám zatím vždy podařilo prodat jedlovou kulatinu v cenové relaci jako pěkný smrk, což je docela štěstí.

Výhled do budoucna je v tomto směru ale nevalný. Všecko co fungovalo se najednou nějak hatí. Nicméně pozitivum spatřuji v tom, že nízká výkupní cena jedlových sortimentů všeobecně sníží těžební tlak na dosud stojící jedliny a kořistnický přístup se přiblíží trvale udržitelnému hospodaření. Takový ten selský rozum, "aby neubývalo". Špatné pryč z lesa, dobré šetřit! Tedy ne hektar paseka jedním vrzem, ale spíš citlivý výběrný způsob. To je to, co jedle opravdu potřebuje. Dopřejme jí to.


Petr Koukal


Poznámky:

1) Kniha: Doubravník v dějinách 1208 - 2008, Alena Vitáková, Vznik nových obytných čtvrtí, pozemková reforma a úpravy městečka, r.v. 2008, str. 230.

2) LHP 2012 - 2021. Doporučená technologie pro oddělení 103, dílec A: lanové dopravní zařízení, kůň...

3) Kniha: Doubravník, Leopold Mazáč, Bořivoj Bukal, r.v. 1972, str. 22.

4) Kniha: Pradávná i současná geologie Doubravníku, RNDr. Stanislav Vosyka CSc., r.v. 1979, str. 33.

5) Významnou stavbou z jedlového dřeva v našem nejbližším okolí je unikátní krytý dřevěný most přes řeku Svratku v sousedním Černvíru, který byl postaven v roce 1718 a je nejstarším mostem na Moravě.



Celý článek | přečteno 3.218 x   ohlasů 0 Přidat názor Verze pro tisk Sdílet na Fb

Tyto stránky byly vytvořeny prostřednictvím redakčního systému napsaného v PHP jazyce
a nepoužívají soubory cookies k ukládání uživatelských dat.
validní HTML 4.01 validní CSS 2.1 validní RSS 0.91 ochrana proti s.p.a.m.u
optimalizováno pro prohlížeče SeaMonkey , Firefox , Opera a Yandex
data jsou komprimována metodou (gzip)
prohlášení o přístupnosti webu
© 2004 - 2024